Hana zakari no kimitači e: Ikemen paradise

Nakatsu jako dokonalý komik, Sano lamač dívčích srdcí (což samozřejmě dělá jen tak mimochodem a vůůůbec o to nestojí) a naprosto nevěrohodná Maki Horikita. Kdo by téhle krásce věřil, že je kluk? Naštěstí se v japonských středoškolských bláznivých romancí na věrohodnost nehraje. Vsází se spíš na šílený humor, ulítlé nápady a "nečekané" zvraty. A to téhle partičce z Ósacké střední vychází. (03.04.2013)

I přes velkou oblíbenost jsem se trochu bála se na seriál podívat, neboť zdejší komentáře slibovaly obrovskou podobnost s mangou a díky mému nepříliš kladnému postoji k japonským komiksům jsem se tedy docela dlouho vyhýbala i tomuto seriálu. Když jsem to riskla, do několika prvních dílů jsem se skutečně musela nutit, protože mi nějakou dobu trvalo, než jsem si zvykla na specifický šílený humor a oblíbila si postavy. Když se mi to však podařilo, pak jsem na seriál nedala dopustit a druhou polovinu si velmi užila. Námět se nezdá nic moc a podle mě ani skutečně není nic moc, osobně se mi moc nelíbí myšlenka, že Ašija Mizuki přestoupila na školu jen proto, aby prakticky neznámého člověka přivedla zpět na skok vysoký. Čeho si však cením nejvíc, je forma. Seriál bych v první řadě zařadila mezi komedie, jelikož komedií je každým coulem a to svým specifickým způsobem, ne takovým, jaký známe z řad jiných japonských hraných seriál, ale naprosto šíleným. Mnohým tedy nepadne do noty, ale druzí si jej zamilují. Jsem ráda, že se mi povedlo to druhé, ač po nějaké době, protože mi dílo přineslo spoustu smíchu a někdy mě ten smích dokonce dohnal až k slzám. Nejvíce se na tom podílejí postavy, protože škola je unikátní sbírkou těch nejšílenějších a nejnerealističtějších charakterů, které jsem si však po nějaké době oblíbila a nepřestávala žasnout a zároveň obdivovat herečky/herce, s jakou ochotou ze sebe dělají před miliony lidí blázny. Skvělé postavy a humor doplňuje výborná hudba. Několik scén sice bylo trochu mimo můj vkus, ale ty se bez problému ztratí v těch geniálních. Na Hanazakari no kimitači he budu určitě ráda vzpomínat. (21.04.2011)

Trefa do černého! Po Hana Yori Dango je to další japonský seriál, který mě skutečně dostal. Není to sice úplně nejlepší z japonských dramat, které jsem viděla, ale nejspíš by vyhrál jako ten nejzábavnější (nasmála jsem se až až). Někomu možná tenhle šílený typ humoru může přijít přehnaný nebo až moc trhlý, ale pokud nepatříte mezi ty skutečně "normální" jedince, tak si vás možná Hanazakari no kimitachi he taky získá. Skvělý příběh, horda humoru, úžasná atmosféra a postavy, které si oblíbíte - tohle všechno podle mého Hanazakari no kimitachi he nabízí (málem bych zapomněla ještě na bezvadný soundtrack, ze kterého tak nějak taky srší zábavnost). Líbily se především hlavní postavy, které hráli Horikita Maki a Oguri Shun, ale kupodivu jsem si oblíbila i Tomu Ikutu, který mi předtím přišel spíše nesympatický. Jenže jsem přišla na to, že když změní svůj obvyklý výraz bez úsměvu (jaký měl třeba v Hana Yori Dango nebo jaký mívá na různých fotkách v časopisech) za rozzářený veselý obličej, je to skoro stoprocentní rozdíl. Líbila se ale i spousta dalších postav, dokonce i včetně Oscara Himejimy, který by možná byl schopný vyhrát cenu za nejstupidnější postavu japonských doramat (pitomější postavu s hloupějším chováním a výrazy jsem snad ještě neviděla). Ale to ještě pořád není všechno - díky Hanazakari no kimitachi he jsem si byla schopna oblíbit i herce, které jsem předtím příliš neznala - třeba Mizushimu Hiroa nebo Kimuru Ryoa. Ať se na to dívám jak chci, byl to pro mě hodně "přínosný" seriál, který mě pobavil a zase mě o kousek blíž přitáhl do toho skvělého světa japonských hraných seriálů. Snad jediné, co se mi příliš nelíbilo, byla ta trapná rozlučková scéna v posledním (dvanáctém) díle, kdy zástupy lidí, kteří se s Mizuki loučily, působily opravdu klišovitě. Ale to je jedna jediná scéna v té spoustě jiných scén a situací, které jsem si po celých dvanáct dílů užívala... V hodnocení mám prostě jasno. ~(4,7★)~ (12.02.2011)

Ze všech těch několika skupin a postav jsem si nejvíce zamilovala Tomiho Ikutu, byl skvělej, vtipnej, no prostě jsem se zamilovala. Taky ten s aurou a Nobuta (pardon) - Mizuki. Ti ostatní byli fakt ujetí do, pro mne až přehřáté míry :)) To myslím jen v tom dobrém. Je zajímavé, jak se zde nebojí ukázat celo-asijský problém (nerozeznání muže od ženy) :)) Funny to bylo chvilkami, ale že bych si to musela pustit ještě jednou, to asi ne. Určitě se podívám na něco s Nakatsu Shuichiem. (11.11.2014)

U tohohle seriálu se musí hodně přistoupit na takovej zvláštní střeštěnej japonskej styl natočení a humor, protože jinak by tady stejně dobře jako 5ti hvězdičkový hodnocení mohly lítat i dopady, jelikož to někdy působí fakt šíleně a téměř žádná postava tu neni normální, až teda na hlavní trojku, ale pokud to divák přijme, tak je to dobrá zábava a to uchylný ksichtění postav a chovaní mu přijde srandovní, navíc hlavní postava, kterou hraje Maki Horikita, je hodně olíbitelná. (07.11.2009)