Žena pod vlivem

Skládá se to převážně z velmi dlouhých situací, ve kterých se Gena Rowlands chová pošahaně. Ze začátku jsem moc nevěděl co si o tom mám myslet, ale pak už mě to začalo zajímat. Nejvíce na mě zapůsobila část po příjezdu z nemocnice. Cassavetes skvěle vystihl rozpaky všech přítomných a dokázal je přenést i na mne. Nebylo příjemné to sledovat. Každopádně optimistické zakončení mne potěšilo. (17.05.2014)

Tak já mám pocit, že jsem snad viděla jiný film, či co?: a) Nebylo to o žádné alkoličce. b) Mabel si nenašla žádného chlapa, s nímž by Nicka podváděla (viz. oficiální text distributora). c) Po celou dobu se ve filmu odehrávalo na tolik silné citové drama, že jsem se ani chviličku nenudila. Na omluvu všech ale musím říct, že mnohé v tomto snímku je jen lehce naznačeno a nedořečeno, takže si film přímo vyžaduje vlastní interpretaci. – Filmu Woman Under the Influence (česky: Žena pod vlivem) dominují výborné na improvizaci založené výkony Geny Rowlands a Petera Falka. Postavy Mabel a Nicka, jež tu ztvárňují, jsou velmi nešikovné a neobratné v projevování svých citů. Příběh tohoto filmu je mi osobně, přiznávám, velmi blízký. Ikdyž nejsem až takový pošuk jako Mabel, taky cítím, že se mé chování s očekáváním okolí neustále lehce míjí. Mabel podléhá lehce citovým hnutím a nedokáže se s tlakem svého okolí vyrovnat. Ale ani Nick ale není žádný macho. Je to zranitelný muž, který se ze všech sil snaží, aby jeho žena netrpěla. I Nick, stejně jako mnoho jiných postav tohoto filmu, se v některých citově vypjatých chvílích pohybuje na hranici příčetnosti. Přes svou snahu nedokáže Mabel ochránit a Geny Rowlands předvede výbornou hereckou kreaci při zobrazení jejího propadnutí šílenství. Ale to není konec příběhu (04.08.2004)

Obvyklá (a neméně strhující než ty ostatní!) Cassavetesova „hra na osud“, tentokrát rozvržená do dvou dějství, pointovaných evidentně jen dočasnou slastí, vratkým záchytným bodem v nezadržitelném pádu do propasti. Věčná krize neobyčejné ženy (zřejmě celoživotně) vychovávané k nejistotě (o své normalitě), sochané egoistickým okolím do moorovské sochy nesvobody, plné ran a děr, jimiž prosvítá ten nejčiřejší, slabě tryskající pramen Lásky, něčeho v dané chvíli (životě-káznici, životě-lágru) nemožného, je vylíčena milostným, smyslovým jazykem vlastním režiséru Tváří, který věcnost sděleného zlidšťuje a umožňuje divákovi účastnit se hrdinčina bolu, léčit její rány a pít z jejího zřídla. PS: "Mé velké město vplulo do noci. / Z rozespalého domu prchnout chci, / děvčátko, žena, tak jdu před chodci, / o ničem nevím, jenom o noci. // Červenec mete větrem dláždění, / za oknem hudba, přelud blažený, / v skořápce hrudi srdce vášněmi / do jitra mate vítr splašený." (Marina Cvětajeva) (14.12.2014)

Existenciálne presvedčivý do extrémov prešpikovaný vynikajúci počin s Petrom Falkom, ktorý nie je len klasický poručík Columbo, ale oveľa viac charakterný herec ako by sa na prvý dojem mohlo zdať, a to čo predvádza GENA ROWLANDS, tak vážení, to je silná káva, ktorej šálka môže labilnejšiemu jedincovi poriadne ublížiť, tak varujem: „Poriadne zvážte návštevu rodiny LonghettiOVCOV,inak môže nastať u vás duševný KOLAPS,extrémne vyčerpávajúce obdobie plné stresových infarktov!!!” Bol som ako obarený, či zaživa pochovaný pri sledovaní poriadne depresívneho snímku Johna Cassavetesa, ktorý nešetrí hercov, musia sa vžiť do postáv, ktoré vyvolávajú u diváka šialené predstavy o spolužití v domácnosti s následkami diagnózy matky troch detí, ktorá to nemá v hlave v poriadku a činí veci, o ktorých si neuvedomuje neskoršie následky a potrebuje očividne lekársku odbornú pomoc, ktorá k niečomu vedie...? MABEL Longhetti je takou extrémne vystresovanou, atypicky zvláštnou, či šialenou ženou, ktorú jednak ľutujete, alebo obdivujete jej ďalšie obdobie plné excesov na hranici úmornosti, ale všetko je len filmová hra a je škoda, že excelentná Gena Rowlands si neodnáša to najprestížnejšie filmové ocenenie OSCAR, ktoré by si zaslúžila, nebyť Ellen Burstyn, tak to už je iná história!!! Výkon,ktorý si navždy zapamätám! (24.07.2015)

"Žena pod vlivem" je velmi intenzívní snímek, ale nikoli jen díky skvělým hereckým výkonům, ale také díky neskutečné režii, kdy John Cassavetes byl schopen až neuvěřitelně umocnit každý okamžik, který na plátně sledujete. To, co vypadá jako obyčejná večeře, se v jeho podání mění v psychologické drama, od kterého chcete utéct. Tenhle film ve vás zanechá silný dojem. (02.10.2015)