Cadillac Records

Ak si aspoň pri mene Chuck Berry spomeniete na nesmrteľný refrén go Johnny go, tak budete každý záber doslova hltať.Často zvyknem písať pri životopisných filmoch, že je takmer nemožné vtesnať do nejakých dvoch hodín celý život jedného génia, no tu to paradoxne vyšlo a životy jedných z najvačších legiend bluesu a rock n rollu sa dokonale preplietli pod hlavičkou jednej nahrávacej spoločnosti.Výborne obsadené a bezchybne zrežírované všetky hudobné čísla, kde vidno že režisér trval aspoň na tom brńkani do rytmu čo mi napríklad pri Still Crazy chýbalo a často mi to pripomenulo, že je to predsa len film.Beach Boys sucks! (06.05.2009)

Emočně ploché, odtažité, nudné..tak bohužel tyto slova mě napadají po zhlédnutí Cadillac Record a navrch příliš dlouhá stopáž a hudba, kterou opravdu nemusím(hned několikrát se jí podařilo mě uspat), takže jsem neustále přetáčel a vracel se jestli mi neuteklo něco zajímavého, důležitého a neuteklo. Film jsem si původně pořídil, díky účasti Emmanuelle Chriqui, ovšem její příliš malá a téměř epizodní role(hrála ženu Leonarda Chesse) rovněž neměla možnost mě nějak výrazněji zasáhnout. Prostě film, který mi jen tak prošumí hlavou a za pár dní(spíše minut) nebudu vědět o čem, že vlastně byl a že jsem ho viděl. (28.08.2009)

Úvodní záběr na Cadillac, první tóny blues a nekončené pole. Muddy si při dřině na poledním slunci uvědomí, že tohle není pro něj, že chce něco víc. Leonard si otevírá svůj první bar pro černochy. A tihle dva se o pár let později potkají, aby spolu mohli vydělat balík peněz. A vy to zmateně sledujete. Příběh si skáče z místa na místo, bez obtěžování se jakkoliv divákovi sdělit, kde se tu ten či onen muzikant vzal (toto je Wolf, toto je Chess, toto je Berry, toto je Jackson. Moment kdo je tenhle?). A takové „představování“ je matoucí hlavně ve chvíli, kdy nemáte o (hudebním) pozadí nahrávacího studia ani potuchy a jména uvedená výše vám nic neříkají. Hudebníci se před nahrávacím studiem objevují jak houby po dešti a Leonard si je jen posbírá a se všemi nahraje super hit. Mnoho scén působí prvoplánově („Ne já nepiju,“ jó chlapče, tak z tebe bude alkoholik. A taky, že jo.). Film je jedna dlouhá, nikdy nekončící hudební session, s mikrofony, placatkami, revolvery a „ `´ „ obočím Brodyho, který si půjčil výraz střelené laně od Nicolase Cage. A tak jsem spíš facinovaně zírala na rasové problémy, než na rodící se hvězdy, protože Cadillac Records je jen jeden velký blues, R&B hudbení videoklip. A videoklipy by neměly trvat 104 minut. (02.10.2012)

Na doporučení Kašpiho ml. sem si dal tenhle film. Začátek mě doslova nadchnul. Při vyprávění sem měl pocit stejnej jako třeba u Godefellas. No, ale jak film plynul, tak mě čím dál tím víc nudil, až sem byl na konci rád, že je konec :o). Téma každopádně na jedničku - historie americkýho blues a 1.nahrávacího studia. Ty songy se taky povedly. Zbytečně moc tam bylo songů, těch co zpívala ta ženská. Sice jí to teda zpívalo úžasně, ale nuda. Co mi v tomhle filmu chybělo nejvíc? Drogy a chlast :o). Celý to vypadalo tak jako slušný, ale něco mi říká, že si kluci dávali mnohem víc do trumpety než jak nám to bylo ukázáno. Taky mi chyběl od Chucka Berryho jeho top hit - Johny B. Goode. Chuck sito ale dával pěkně, místo orgáčů na hotelu si ženký tahal k sobě do cadilaku :o). Kéž by bylo víc podobných filmů. Tohodle škoda, páč měl fakt parádní nástup! (26.03.2015)

Ač to ze začátku vypadá na parádní hudební film s trochou historie, spolu s propadem prodejů klesá i kvalita filmu a místo radosti z hudby jsou servírovány nezáživné momentky ze životů jednotlivých hudebně zainteresovaných postav. Podivný a upřímný konec to pak zase aspoň trochu zachránil. *** Ve zkratce: Pracuj pro mě a dostaneš Cadillac. (07.08.2010)