Obsahy(1)
Štechův Deskový statek je další výpravou Činoherního klubu a režiséra Ladislava Smočka do české minulosti, přesněji do počátku minulého století. Tato dnes už sto let stará komedie Václava Štecha poněkud relativizuje náš sklon k idealizování "starých zlatých časů", neboť jsou v ní účinně propojeny rovina privátu s podnikáním a podnikání s politikou, a tedy i privátu s politikou. Na scéně se odehrávají stejně bouřlivé scény milostné jako lstivá úřední jednání a v neposlední řadě i politické předvolební schůzky a zasedání, jež v zárodečné a ještě značně naivní podobě poukazují k dnešním, daleko rozvinutějším a rafinovanějším "demokratickým" praktikám. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (19)
Říkal jsem si, že vysoce hodnocená komedie z Činoheráku v čele s mými oblíbenci Kikinčukem, Pavlatou a Sokolem bude pro mě sázka na jistotu a záruka jisté zábavy. Nebyla. Je podle mě jistý, že humor, který připadal srandovní lidem před 100 lety, už dnes nikomu nic neřekne; to je moje dlouhodobá zkušenost s kdejakými fraškami napsanými v dobách starého mocnářství. Vesměs se tam tepou neřesti jako je taškářství, vypočítavost, pletichy a zahálka, tedy úkazy, které mezitím vymizely anebo přestaly být neřestmi. Deskový statek je komedie zoufale nehumorná a žertovnost měla být ve své době dosažena především tím, že nějaká postava svými řečičkami oblbne postavu druhou, anebo že popisuje nějaké své zážitky při jednání v besedě apod. Režisérům tohle muselo být jasný, takže do hry přidali navíc ještě kdejaké groteskní gagy, v jejichž rámci se třeba Žilková všelijak pitvoří a klátí a padá do mdlob atd., což může připadat být vtipné jenom prosťáčkovi. Vlastně je to pro mě celé velké zklamání a potvrzení teorie, že čím je předloha věkovitější, tím víc se se mnou míjí. A taky jsem si nemohl nevzpomenout na to, co mi říkala jedna moje kamarádka - herečka, že právě s takovými taškařicemi vypočítavě jezdí divadla na zájezdy do malých měst, aby se pak místní burani mohli plácat do kolen, jakže je ta celebrita legrační, když jí někdo kope do zadku. ()
Deskový statek je vzácný případ lidové frašky, která si drží úroveň a dokáže uspokojit ty nejširší vrstvy diváků, aniž by rezignovala na vysokou kvalitu. Přináší zajímavé téma se spoustou chytrých nápadů, vychytaných hlášek a skvělým hereckým obsazením. Prakticky se nenajdou slabší herecké party nebo scény. Překvapil mě zejména Pavel Kikinčuk, kterého mám zafixovaného v podstatně povrchnějších věcech. Jedno z nejlepších představení Činoherního klubu posledního desetiletí. Vedle Kikinčuka stojí za zmínku výborný Pavlata a málo obsazovaná Dana Černá. Celkový dojem: 95 %. ()
Upřímně divadelní hry příliš nevyhledávám, ale jelikož mám moc ráda Ondřeje Sokola, podívala jsem se na tuto hru v televizi ze zvědavosti, jednak kvůli jeho režii, ale zejména kvůli jeho obsazení. S potěšením musím říct, že jsem se po celou dobu velmi dobře bavila. Je to fantasticky ztvárněno a ještě lépe zahráno. Z hereckých výkonů musím vyzdvihnout zejména Veroniku Žilkovou a samozřejmě Pavla Kikinčuka. Opravdu klobouk dolů, asi začnu chodit do divadla :D ()
Koukám, že dělám jedině dobře, když jsem od r. 1996 žádné divadlo nenavštívil. Smysl tohoto představení, které jsem shlédl v televizi, mi zůstává poněkud nejasný. To, že je politika špinavá, přeci dávno víme, to nám nemusí nikdo vykládat. A nějaké opravdu vtipné hlášky nebo situace, těch se v tomhle díle nacházelo pramálo. Ale abych jen neočerňoval,oceňuji, že bylo myšleno na naše sluchově postižené spoluobčany, neb zejména Kikinčuk neustále řval jak na procesí. Také mě překvapila Štechova odvážnost, už před sto lety vepsat do hry takové odvážné lesbické scény, to tedy klobouk dolů! Bohužel v tomhle případě to bylo poněkud kaženo představitelkami oněch lechtivých podívaných, neb cicmající se Žilková rozhodně nepatří mezi 1000 věcí, které musím vidět, než zemřu. A nejen v oblasti ženské lásky, i v oblasti lásky normální se Štech projevil jako pěkný prasáček, ti dva "mladí" se jeden den poznají, druhý den ji on požádá o ruku a ona mu ji hned dá (na penis). No prostě hrůza. No a na závěr bych měl kapku výhradu vůči hereckému obsazení, moc zvládnuté nebylo, Žilková by se spíš typově hodila na tu posedávající babičku a né na dvacetiletého diblíka. ()
Místy trochu jednodušší hra plná známých herců. Sice jsem se nesmál tolik jako u Procházkových komedií, ale i tak jsem se moc dobře bavil, a to i díky skvělému hernímu výkonu všech zúčastněných. Pokud nebudu vyzdvihovat brilantní výkon Pavla Kikinčuka, pak nejvíc mě překvapila a bavila Veronika Žilková. 90% ()
Reklama