Quiet room ni jókoso

Veselé a smutné zároveň. Dobré je na tom, že nevieme prečo je hlavná hrdinka v liečebni a až postupne sa to dozvedáme od jej vyšinutého priateľa. Druhé pozitívum je osadenstvo, jedna sa každodenne rozlúči s personálom a snaží sa odísť jedinými dverami ktoré sú však vždy zamknuté, druhá si podpaľuje vlasy a to veľmi efektne =), atď... (07.11.2012)

9/10 - Dojemný, příjemný a zábavný je tento Tichý pokoj. Příběh Asuky, která vzpomíná na šmodrchanici událostí, které ji dostali mezi opravdu roztomilé a bizarní postavičky v jednom blázinci je podán s opravdu velkým citem, ale zároveň neztrácí na pořádné komediálnosti. Vyzdvihnout je třeba také obyvatelstvo pokoje, Yuki Uchida v hlavní roli je správná sympaťačka se vším všudy, jindy dětsky rozkošná Yu Aoi překvapuje nevšední rolí a Satoshi Tsumabuki jako Komono i na malém prostoru naprosto válí. Vypadá to, že Japonsko válcuje hollywoodskou produkci i na poli komedií. (06.04.2009)

Občas citově kruté, ale také i bláznivě komediální, s výborným příběhem, který mi místy připomínal Přelet nad kukaččím hnízdem, takový je pro mě Welcome to the Quiet Room filmový debut, ve kterém si zahrála velkou hlavní roli Yuki Uchida. Zase trošku jiné pojetí prostředí psychiatrické léčebny, než u jihokorejského filmu I'm Cyborg, But That's Ok . Díky velkému množství komediálních prvků, je vážná atmosféra příběhu z psychiatrické léčebny pojata zajímavou uvolněnou formou, na kterou se příjemně dívá. 85 % (18.01.2010)

Velice zajímavý počin o ženě, která žila v domnění, že se nějakým nedopatřením ocitla na nesprávném místě. Jednoho dne se totiž probudí v psychiatrické léčebně a pomalu zjišťuje co vše za tím stojí. ■ Líbilo se mi kolik pestrých okamžiků a barevných charakterů (zprvu ukrytých v černobílých ulitkách) tento nenápadný snímek ukrývá. Welcome to the Quiet Rooom je převážně komediální a i přesto, že je mi japonský humor ve značné části cizí, tak tady mi jako rušivý element vůbec nepřišel. Dokonce jsem žasnul jak byly přechody mezi komediální a vážnou stránkou skvěle zvládnuty. Ty působily přirozeně a neničily obsáhlost a hloubku dosavadních scén. (07.09.2015)

Myslím, že není na místě srovnávat tento film s korejským I'm Cyborg, But That's Ok jako s filmem, který je mu podobný, ale když už, tak tyto filmy srovnat jako naprosto rodílné. Protože krom prostředí - psychiatrické léčebny - mají jen málo společného. I'm Cyborg, But That's Ok byl pro mě naprosto šílený film, ve kterém od začátku až do konce nebylo jasné, co je výplod šílené mysli pacientky a co je skutečnost, a bylo těžké v tom všem hledat nějaký smysl. Takže ve výsledku mi tento film nic neřekl a stal se pro mě jen bizarní záležitostí bez skutečné myšlenky. Naproti tomu, když sledujeme v Quiet room ni yôkoso postavu Asuky, můžeme být zpočátku možná trochu zmatení, co se s ní stalo, jestli je skutečně šílená nebo ne, ale brzy chytíme nit. A i když se ve filmu vyskytují i mírně podivné scény, vždy jde rozeznat, co je skutečnost, a o tom to právě je. Jen takhle se filmu podařilo divákovi něco říct, vyjádřit nějakou myšlenku, a to originálním, zábavným, chvílemi i trochu dojemným způsobem. Ať už by dokázalo podivné prostředí psychiatrické léčebny jakkoliv přirůst k srdci, ať už bychom si jakkoliv zvykli, a možná si udělali i nějaké přátelé, je to jiný svět. A pokud máme skutečně žít, musíme se od tohoto světa odpoutat, vzít svůj život do vlastních rukou a vykročit směrem k realitě. To je to, co mi film řekl, a je možné, že stejně jako já by se s postavou sžilo i více diváků. Protože to není ani tolik film o šílených lidech z léčebny, jako spíš film o životě, tak jak ho může vidět každý z nás... Líbilo se. Líbilo se hodně. ~(4,8★)~ (10.09.2010)