El Paso

Chudák vdova, devět dětí, slovo antikoncepce nikdy neslyšela, chce to osvětu. Chce to víc pomáhat, větší sociální dávky. Taky bych navrhovala, aby bydlení a jídlo platilo město nebo obec. Jak Ti ubozí mají jinak vyjít ? Kde mají brát na chlast a pobavení. Za to, že jsou ve většině případů blbý jak ,,punštok" můžou školy a hnusní bílý učitelé. Oni za to nemůžou, oni jsou jen divoká krev nejspodnější kasty Indů. Pak jistě chápete, že jim nezbývá udělat nic jiného než EL PASO. Už mi ty filmy o utlačované a nepochopené menšině lezou krkem. (20.05.2014)

Kvalitní, zejména tam, kde se film přidržuje dokumentární roviny a nesnaží se o jakési zobecňující karikatury zapšklých xenofóbů. Otázku, zda stylizovaný příběh "podle skutečné události" bude fungovat, uspokojivě zodpoví závěr – a odpověď zní ANO. A to navzdory občas těžkopádným dialogům, které se snaží romský problém analyzovat z různých úhlů, i navzdory scénáři, kterému místy citelně chybí gradace a jasnější směr. Tycovi se podobně jako ve Smradech podařilo vytvořit celkem plastický a svou angažovaností neurážející film (pokud tedy přimhouřím oko a pominu poněkud přehnané náznaky "spiknutí" mocných). Škoda, že El Paso nemá samozřejmou sílu Slámových dramat a musí až příliš často sáhnout ke schématu. Poměrně dobrý pocit z projekce mi tak s odstupem času stále více kazí vzpomínky na momenty, které byly namísto zamýšlené autenticity spíše falešné. (10.03.2009)

Na tuto debilitu sme museli koukat povinně ve škole a jako by nestačilo, že mě, jako vlastence ten film deptal nervy, ale k tomu nám milá paní učitelka promlouvala do duše, jací jsou cikáni chudáčci, jak se k nim chovají, no to už jsem nerozdejchal, ale to sem psát nebudu co se dělo. K filmu: Nesnáším cikány. (31.05.2011)

El paso čili přepadení (někteří Romové ho používají i v jiných významech, třeba vězení...) je silným a potřebným projektem, zvláště v naší společnosti, která je s tolerancí k jiným etnikům trochu na štíru. Režisér Zdeněk Tyc jako by věřil v sociální rozměr filmového média, jak si ho v sobě neslo ještě v 60. a 70. letech minulého století, a tak se snaží svým filmem pojmenovat jeden z nejzávažnějších problémů naší současnosti - sociální vyloučení romského etnika. Příběh inspirovaný skutečným osudem paní Pužové a jejích dětí z Českých Budějovic, za kterou Zdeněk Tyc dojížděl při psaní scénáře, je proto zfilmován naprosto civilně, bez okázalých efektů, jak je ostatně blízké Tycovu filmovému cítění. Snímek má silný autentický rozměr (tomu odpovídá ručně snímaná kamera, romští neherci i mizanscéna) a jeho dokumentární rovina odráží původní tvůrčí koncept - podle Tycových slov jde o jakousi hranou a dramaticky stylizovanou formu dokumentu. Tyc se jistě nevyhnul schematismu a až karikování některých postav (modelový příklad sociálních pracovnic), ale jak se vůbec dá v takovémto chtě nechtě paušalizujícím pohledu tomuto jevu předejít? Takhle kontroverzní téma nelze obejít smířlivostí (pakliže máte někde poblíž svého bydliště skutečné romské ghetto, víte, že skutečnost je ještě horší...včetně přístupu majority...). Je potřebné pojmenovávat handicapy české společnosti a je potřebné si je umět přiznat. Nevím, jak budou na tento film reagovat sami Romové (mí romští známí, přítomní na premiéře, reagovali jednoznačně pozitivně), dá se ale předpokládat, že mnoho nás bílých bude mít s tímhle filmem apriori problém (o čemž svědčí i diskuze k filmu tady na čsfd...). Zdeněk Tyc zaslouží ale jednoznačně uznání, že se stále zatvrzele ve svých filmových projektech pouští do témat, které mu nepřinesou ani slávu, ani peníze. Jeho zápal lze analogicky přirovnat k entuziasmu terénního pracovníka Kochty - filmové postavy Davida Prachaře. Podobné filmy: Smradi (12.03.2009)

Příslib happy endu se nekoná a v případě Romů ani nikdy konat nebude. El Paso skutečně je nastaveným zrcadlem, jen se nemůžu zbavit dojmu, že u té stěny nestojí rovně. Je otázka, kolik "bílých" tenhle film dokáže dokoukat... Protože Zdeněk Tyc se mnohem víc než o drama anebo fiktivní dokument pokusil šokovat. K jeho škodě, že na podobné scény jsou Česi prostě zvyklí, protože takhle se chová téměř každý příslušník vzpomínané minority (a může to být třeba v tramvaji mezi zastávkami Tkalcovská a Trávníčkova). Ale ruku na srdce, mohlo to být ještě horší - Horváthovi mohli být znázorněni ještě ublíženější, nebo ambiciózní právničku mohla hrát Eva Holubová (ne že by Linda Rybová tak skvěle hrála, dobře se na ní alespoň dívá). (25.04.2010)