El Paso

Asi jsem od filmu čekala něco jiného. Trailer v televizi mě navnadil na komedii typu Roming a když jsem se asi po 10 minutách filmu ani jednou nezasmála, došlo mi, že to směšné nebude. Vlastně se jedná o drama ze života cikánské rodiny, jejíž otec byl zabit autem a matka se svými 7 dětmi se musí přestěhovat. Lítá tu spousta nadávek a ocitáme se přímo uprostřed cikánské rodiny, která si na nic nehraje a je před kamerou sama sebou. Musím se ale přiznat, že jsem se nedodívala až do konce, protože mě film hodně nudil a skoro se tam nic nedělo. Možná je to i tím, že jsem se těšila (podle traileru v televizi), jak se zasměju a všechny ty vtipné chvilky, které byly sestříhané v traileru pak ve filmovém celku vůbec směšně nevyzněly. (Například scéna, kdy do bytu přijde sociálka a vidí malé děti kouřit cigarety. V traileru to působí hodně směšně, ale následně ve filmu je to spíš k pláči.) (08.08.2010)

Kvalitní, zejména tam, kde se film přidržuje dokumentární roviny a nesnaží se o jakési zobecňující karikatury zapšklých xenofóbů. Otázku, zda stylizovaný příběh "podle skutečné události" bude fungovat, uspokojivě zodpoví závěr – a odpověď zní ANO. A to navzdory občas těžkopádným dialogům, které se snaží romský problém analyzovat z různých úhlů, i navzdory scénáři, kterému místy citelně chybí gradace a jasnější směr. Tycovi se podobně jako ve Smradech podařilo vytvořit celkem plastický a svou angažovaností neurážející film (pokud tedy přimhouřím oko a pominu poněkud přehnané náznaky "spiknutí" mocných). Škoda, že El Paso nemá samozřejmou sílu Slámových dramat a musí až příliš často sáhnout ke schématu. Poměrně dobrý pocit z projekce mi tak s odstupem času stále více kazí vzpomínky na momenty, které byly namísto zamýšlené autenticity spíše falešné. (10.03.2009)

El paso je zajímavý snímek, který trpí svou dvojakostí. Funguje svou komorností spíše jako TV film. Ale sám si dělá medvědí službu - dramatizací až karikaturností shazuje a překrývá jistá poselství a nástiny, korelující s reálnými problémy a nastiňující třecí plochy. A ty zapadnou právě na dramatizaci, která sama o sobě díky snaze o "nepřehnanost" sama o sobě poněkud kulhá. Celkově jsem z El paso rozpačitý. Nemá to bohužel filmových kvalit a jako "informační/edukační snímek" k sociální problematice a problematice romského etnika v této oblasti selhává svým zpracováním, které sice vhodný obsah má, ale ponižuje ho a upozaďuje. Škoda, jinak by to mohl být zajímavý počin, jak pro diváky, tak do ruky účastníkům edukačních procesů a osvěty, či v oblasti sociální práce. Zdeněk Tyc měl asi zvážit, kde bude jeho priorita. Cesta středem - sociální výpověď a rádoby dramatický (humorně odlehčený) film, očividně nefunguje. (02.09.2014)

El Paso! El Paso! Přepadení! (a vzali klukovi kolo). Ale bílý větší El Paso – poslali exekutora! Dluh 200 litrů na nájemným znamená vyměnit byt za ubytovnu v Dolních Chabrech ..... Film na ožehavé téma. Co na tom chcete komentovat? Chválit herce za uvěřitelné role (I. Horváthová, Javorský, ale hlavně terénní pracovník D.Prachaře).(?) Film, který je natočený podle skutečného příběhu a jehož nosnou myšlenkou je (podle mě) přesvědčit matku, aby se starala o děti, nechlastala, nehulila a gadžové ji tak nemohli odebrat děti, je (stále podle mě!) určený pro náročné publikum ochránců lidských práv a těch, kteří mají smysl pomáhat i tam, kde to vlastně není třeba a hlavně nemá smysl. Prostě takovej ten film, na kterej dostanete grant. A co člověka vede k tomu, aby se na něj podíval? Ze zajímavosti, ze studijních či pracovních důvodů. A co k tomu vede vás? Několik důvodů, proč má smysl film vidět: 1.) Chci vidět zázrak. 2.) Nevím, jak vypadá sprcha na ,,žeton“. 3.) Jsem paní Horváthová. BODY 4.) – 22.) BYLY Z XENOFOBNÍCH DŮVODŮ ZRUŠENY. PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (25.10.2010)

El paso čili přepadení (někteří Romové ho používají i v jiných významech, třeba vězení...) je silným a potřebným projektem, zvláště v naší společnosti, která je s tolerancí k jiným etnikům trochu na štíru. Režisér Zdeněk Tyc jako by věřil v sociální rozměr filmového média, jak si ho v sobě neslo ještě v 60. a 70. letech minulého století, a tak se snaží svým filmem pojmenovat jeden z nejzávažnějších problémů naší současnosti - sociální vyloučení romského etnika. Příběh inspirovaný skutečným osudem paní Pužové a jejích dětí z Českých Budějovic, za kterou Zdeněk Tyc dojížděl při psaní scénáře, je proto zfilmován naprosto civilně, bez okázalých efektů, jak je ostatně blízké Tycovu filmovému cítění. Snímek má silný autentický rozměr (tomu odpovídá ručně snímaná kamera, romští neherci i mizanscéna) a jeho dokumentární rovina odráží původní tvůrčí koncept - podle Tycových slov jde o jakousi hranou a dramaticky stylizovanou formu dokumentu. Tyc se jistě nevyhnul schematismu a až karikování některých postav (modelový příklad sociálních pracovnic), ale jak se vůbec dá v takovémto chtě nechtě paušalizujícím pohledu tomuto jevu předejít? Takhle kontroverzní téma nelze obejít smířlivostí (pakliže máte někde poblíž svého bydliště skutečné romské ghetto, víte, že skutečnost je ještě horší...včetně přístupu majority...). Je potřebné pojmenovávat handicapy české společnosti a je potřebné si je umět přiznat. Nevím, jak budou na tento film reagovat sami Romové (mí romští známí, přítomní na premiéře, reagovali jednoznačně pozitivně), dá se ale předpokládat, že mnoho nás bílých bude mít s tímhle filmem apriori problém (o čemž svědčí i diskuze k filmu tady na čsfd...). Zdeněk Tyc zaslouží ale jednoznačně uznání, že se stále zatvrzele ve svých filmových projektech pouští do témat, které mu nepřinesou ani slávu, ani peníze. Jeho zápal lze analogicky přirovnat k entuziasmu terénního pracovníka Kochty - filmové postavy Davida Prachaře. Podobné filmy: Smradi (12.03.2009)