Môj život v ruinách

Jednu hvězdičku přidávám za řecké pamětihodnosti. Jinak je to rádoby komedie tak úporná, až zabíjí jakýkoliv pokus o vtip. ___________Postavy jsou jen předvídatelné figurky, které se chovají podle nejprovařenějších komediálních a romantických vzorců (postarší muž rozdávající moudro, zprvu upnutá a posléze děsně free hrdinka, vzdorující puberťák roztávající láskou, přitupělí manželé, obtloustlý (ne)bavič nevědomky upadající do osidel homosexuálních hrátek....). ______ A končí to stokrát viděným klišé - děsně cool sexem, vzájemným pochopením a společným tanečkem. I naznačené problémy se vyřeší jako mávnutím kouzelného proutku_____ Tenhle film mi byl vysloveně protivný. Atmosféra a vzájemné vztahy připomínaly propojení motivačního a pionýrského tábora, kde se každý vlezle montuje do života toho druhého, kde není chvíle na nějaké odlišnosti a vlastní názor, ale všechno se musí podřídit předem nalinkovanému hladkému konci.____ Protože všichni jsme přece stejní, takže musíme chtít i stejné věci - OTRAVA. /31. 10. 12./ (31.10.2012)

příjemná oddechovka pro chvíle kdy nehledáte silně intelektuálskou zábavu, přitom však to není stupidní podívaná. Při pozornějším sledování a naslouchání člověk nachází zrcadlo plné sarkasmu, nastavené účastníkům různých zájezdů, kteří dokáží znepříjemnít takřka cokoli. Podobné zrcadlo je ale nastaveno i průvodcům, kteří své skupiny provázejí metodou "Evropou za 10 dní". Aktuální je (i když v době natočení filmu zcela neúmyslně) také smích, vyvolávající zobrazená řecké laxnost. Scéna s hotelierem sledujícítanec je naprosto dokonalá. Závěr snad mohl být trošku míň pohádkově romantický, ale u filmu která má především pobavit a není psychologickou studií se to snese. (01.09.2012)

Romantických komedií je jako máku a není rozhodně snadné se v takovém poli prosadit. Řecká verze Účastníků zájezdu pod režisérskou taktovkou Donalda Petrieho je ale mákem nevšedním a barevným. Řekli byste, že do Řecka jezdí každý kvůli památkám? Petrie vás vyvede z omylu – turisté chtějí hlavně zmrzlinu, nakupování a pláže – památky jsou pro ně spíše nutným zlem, které si raději prohlédnou jenom z jedoucího autobusu. Příběh se táhne v duchu tance řeka Zorby, kterého ztvárnil slavný herec Anthony Quinn. Jak nabroušeně kritizuje Řeky Georgia: „Když se jim něco nepovede, tančí, když se rozbije výtah, tančí, když se porouchá záchod – asi se máš jít vyčůrat ven, aby tě inspirovala příroda k napsání nějaké poesie.“ (05.11.2009)

Rozjezd filmu je více než slušný. Různorodou skupinku lidí naženeme se sympatickou průvodkyní na výlet po Řecku se šoférem, kterého by jste si nepřáli ani ve zlém snu. Kladem je počáteční lehce ironický pohled na chování turistů, kterým jde spíše než o krásy země o společné fotky, kterýma se později pochlubí doma svým známým...Z uvedeného se dá lehce odvodit, že slibný rozjezd plný elánu a síly nevydrží s dechem až do konce. Po hodině je téma vyčerpáno a lidé se začnou chovat jakoby se sešla třída po dvaceti letech a vzpomněla si pod vlivem THC na dobu hipies. Konec je už přesládlejší než dětská limodána. Na celý film by stačilo přirovnání k závodu na 10 km. Na startu pln síly, po 5 km upocen a znaven s přesvědčením, to nějak zvládnu, po 8 km s přáním blízkého konce a v závěru na pokraji kolapsu plazením vpřed a s vědomím nikdy více. Ale víte, jak to chodí... :-) (04.08.2010)

Osamocená Georgia (N. Vardalos) není schopná nalézt ani lásku ani pracovní uplatnění ve svém oboru. Na živobytí si vydělává jako turistická průvodkyně po řeckých památkách. V důsledku jejích nudných výkladů a malé oblíbenosti u turistů dostává skupinky těch nejhorších osob. …… Jsem celkem mimo z nijak valného hodnocení této řeckým sluncem zalité komedie. Pro mne jde o jednu z nejlepších filmů roku (Ve svém žánru určitě). Svěžest, lehkost, humor, sympatické postavy, neokoukatelné scenérie, moudrost i trefné narážky na řecký způsob života, který je dostal…..všichni víme kam. Královsky jsem se bavil a odpouštím i tu závěrečnou hollywoodskou romantiku. (31.01.2011)