Tichý chaos

Název Klidný chaos k tomu filmu a jeho atmosféře myslím sedí, stejně jako troufalkou použitý výraz simpatico. Ten film se na nic nehraje a plyne většinou v poklidu obyčejného života, s pravidelným neklidem uvnitř hlavní postavy muže, který v tísni po smrti nejbližší osoby dokáže si jakoby pro sebe zastavit čas a najít dlouhé chvíli pro to vnímat svět a život tady a teď... a z toho vnímání, rozjímání, dialogů s okolím, včetně posilnění vztahu k malé dceři začne plynout sympatické kouzlo a možná i opětovné nalézání něčeho hezkého. Vše plyne nevtíravě, až jsem po zajímavém úvodu taky neklidně bojoval s chvilkovým nezájmem a dojmem průměru, ale nakonec si mě Klidný chaos s podobně klidným Nannim Morettim a jeho Pietrem celkem získali a ten čas plynul v mezích civilně poetické obyčejnosti stále více hezky. Z míry mě určitě vyvedla nečekaná vášnivá sexuální scéna, která rázem naruší atmosféru a na chvíli v ní i Pietro odhodí svůj jinak velmi poklidný temperament. Ve finále mi však přijde poněkud samoúčelná vzhledem k tomu, že tento akt nemá pak žádné další vyústění, návaznost v dalších scénách či hlubší pointu (mimo samotného jednorázového zblížení) a chvíli mi zase trvalo plně se přeorientovat „jakoby nic“ na původní notu. No jo, holt nevyzpytatelné okamžiky lidského života... zajímavý „malý“ film. [80%] (23.05.2023)

Film na začátku po vzoru Morettiho "Synova pokoje" žene děj na melodramatickou hranu a postupně se zklidňuje a prosvětluje, aby skončil div ne jako romantická komedie. Ač dotyčný - jako herec a ještě víc jako režisér - patří k mým oblíbencům, protiví se mi, jak "Klidný chaos" sobělibému hlavnímu představiteli a spoluscénáristovi pochlebuje. Kdyby režisér vystřihl celý motiv záchrany tonoucí, návaznou erotickou scénu a vstupy děvčete s bernardýnem, tím jediným, co by utrpělo, by byl sexappeal Pietra/Nanniho. Se "Synovým pokojem" sdílí "Klidný chaos" rovněž sadu švarných melodií a tváří (= takřečený francouzský příznak). Třeba dodat, že i v tomto ohledu je Moretti šikovnější než Grimaldi. (08.04.2019)

dost zvláštní film, dobře vytváří náladu, jak pomalým tempem filmu, tak figurkami, které se ve filmu opakovaně objevují a také použitou muzikou. Úplně mi nesedí, že se člověk toho moc nedozví, ani jak to bylo doopravdy s jeho manželstvím ani pravdu okolo fúze. A pak mi vadila jistá nelogičnost příběhu, kdy za člověkem, který se celé dny motá parkem u školy, dochází lidi z managementu firmy a nabízejí mu lukrativní pozici, místo aby ho vyrazili. Přijde mi zkrátka poněkud zvláštní, že nikdo nemá problém s tím, že nechodí do práce. Rušivá byla i dospělácká promluva do duše od malé holky, úplně mimo realitu. (07.05.2020)

Na pět hvězdiček film rozhodně nemohl aspirovat, připočtu-li k tomu ještě padající sníh, pro mne zcela nepochopitelné řeči o fúzi firem a dospělácký proslov dcerušky na závěr, tak musím ubrat ještě jednu. Námět bezesporu zajímavý, jen jsem nepochopil, čím se vlastně ten Pietro živil v době, kdy postával celé dni před školou, a proč ho vůbec ve firmě ještě zaměstnávali. (19.12.2018)

Ľudský príbeh s veľmi dobre napísaným scenárom a absenciou hrania sa na intelektuálnu rafinovanú hru umeleckosti. Príjemne sa na to pozerá, neurazí sa ani váš intelekt a vkus a navyše aj o zábavu je postarané. Čo viac si možno želať od filmu pre širokú verejnosť? Možno keby autor posunul rozprávanie mimo high society bizniss triedy, ale to by asi nemohol uveriteľne rozvýjať príbeh v ktorom si hlavný hrdina môže dovoliť pol roka nepracovať a vysedávať v parku.:) 3,5* (06.12.2008)