Vítejte u Ch'tisů

Toužím po tom, abych se stal ředitelem pošty v Bergues, abych odnaučoval své podřízené chlastat při pochůzkách a abych si spokojeně šišlal s domorodci na fotbale. Nord-Pas-de-Calais je totiž "region razovyty" a přestože nemám nic proti tomu, abych se pár týdnů poválel na francouzské riviéře, tak svůj život bych chtěl strávit mezi lidmi příjemnými, ochotnými a zábavnými. A těmi rozhodně snobové na riviéře nejsou, ale pošťáci na severu jsou úplně jiná liga. S štěmi je šmi škráťka šfajn. (31.03.2014)

Jo tohle je pohodovka využívající rozdílnosti nářečí a prostředí...Navíc velice dobře zvládnutý dabing čt, který mohl celé kouzlo zadusit a poslat do zapomnění. Nestalo se tak a tím, že v podstatě vymysleli nářečí film udělali koukatelný a vtipy jsou i nadále vtipné, neupadne tato komedie do rychlého zapomnění..... Zde krátký citát převzatý ze stránek české televize : Po uvedení na filmový trh vznikla řada diskusí a debat, jak převést tuto komedii, jazyk Ch’tisů do ostatních jazyků. Česká televize to riskla. Rozhodla se nejít cestou, kterou navrhovali někteří nadšenci na internetu: ostravština, hanáčtina či jiný česky dialekt a vytvořila vlastní jazyk Ch’tisů, který svými zvláštnostmi dodržuje určitá pravidla odlišnosti od spisovné francouzštiny. (04.01.2013)

U Rien à déclarer mi neznalost prostředí nevadila, tady je to naopak téměř nepřekonatelná překážka. Je to škoda, protože potenciál ke vtipnosti byl obrovský. Když vám ovšem spisovná i nářeční francouzština zní prakticky stejně, studený Sever je pořád v průměru teplejší než počasí v místě bydliště a rodný region má pověst alkoholového ráje a kraje sedláků, tak se většina scének tak nějak mine účelem. Mohl bych si sice v duchu všechny situace stavět do relace Čechy vs Haná, ale to bych už si z prstu cucal úplně jiný film. Univerzálně srozumitelné tepání vesničanů do velkoměšťáků a vice versa, by mě pobavilo víc. (22.03.2013)

Vtipná a po všech stránkách osvěžující záležitost, která bohužel v českém překladu (ať jde o dabovanou nebo otitulkovanou verzi) nemůže vystihnout realitu, neboť vynalezení jakési počeštěné varianty místního nářečí je dle mého názoru jen jeho chabou a snad i trochu slabomyslnou náhražkou ... tím pádem se uchyluju ke slabším a možná maličko neobjektivním čtyřem hvězdám. (15.09.2016)

S Kadem Meradem v hlavní roli jsem trochu bojoval, ze začátku si mě příliš nezískal a možná jako pro druhou hlavní postavu musela nějaká ta doba přejít, aby mě jeho Philippe aspoň v některých scénách úspěšně bavil či začal být plně sympatickým. To s Dany Boonem bylo úplně jiné, jen čo še na šcéně še švým šábavně štylovým příšvukem i vtipnou mimikou objevil, šačal jšem še taky naplno šmát. :-)) Po třech viděných autorských filmech Danyho Boona zjišťuji, že mi mnohem více sedí jako herec, než jako režisér. Vitejte u Ch'tisů má u mě vesměs podobné klady i mínusy jako Nic k proclení a vlastně i (pro mě značně slabší) Zásek: na jedné straně sympaticky nákažlivé Boonovo komické herectví, tady navrch i s pěknými hudebními čísly s kostelní zvonkohrou, a spousta zdařile rozehraných vtipných scén a dialogů včetně jazykových vtípků (ač to vlámské šišlání v podání některých vedlejších herců na mě působilo nepřirozeně, až ne vždy na mě fungovalo) – na druhé straně opět mezi tím i nemálo scén, kdy film z nasazené laťky ztrácí a vypadá najednou jako tuctová rodinná / romantická komedie / komediální drama ze současnosti + opět ve vztahu k stylu a obsahu pocitově hodně natažená stopáž. // Potěšila pro mě zcela nečekaná účast hereckého veterána Michela Galabru, který ač jen v pouhé jedné delší scéně, mě tu svou dvouminutovou kreací totálně uzemnil. Z potitulkových scén mě nejvíc pobavila alternativní civilní verze přelomové večeře, s autentickým smíchem protagonistů... možná škoda, že se podobně autenticky vtipné scény s případnou improvizací nedostaly i do regulérního filmu, hned by to oživilo onen místy rutinný styl. [65%] (03.01.2024)