Posledný dom naľavo

Nudné, prázdné, samoúčelné. Násilí tu není ani šokující, ani estetické, ani burcují, jen vyprázdněně exhibující a otravně blbé. Postavy nemají absolutně žádnou svobodu rozhodnutí, tvůrci je vždycky natlačí tam, kde je chtějí mít a brutalita je tak jediným východiskem z nouze. Další potvrzení toho, že Hollywood dělá z perel králičí bobky. V "nehororovém" Bergmanovi je stokrát víc opravdového násilí, opravdových dilemat, opravdového utrpení. Tahle nažehlená kravina patří do středu pelotonu mainstreamových pokusů šokovat. Koho? Leda děti. (17.05.2009)

Co bolí, to žije... Jaký je hlavní rozdíl mezi horory a vůbec filmy TEHDY a TEĎ? Dřív to bylo výrazově syrové, s určitým filmařským kouzlem a (díky omezeným prostředkům) funkční atmosférou. Současnost naopak přeje dokonalé obrazové technice, efektům i efektivnějšímu střihu, jenomže ta atmosféra v tom všem často nefunguje. The Last House on the Left těží z tématu příčiny a následku, jenomže v důsledku nedokáže být patřičně chladnokrevný. Jasně, Sara Paxton je neuvěřitelně krásná, se senza ďolíčkem v bradě, všechno je hnaný k maximální přímočarosti, otevřenosti, násilí, pro dosažení maximálního kontrastu mezi dobrem a zlem. Jenomže já mu v týhle formě (s výjimkou dvou, tří scén) nevěřím. A to hlavně díky stupidním záporákům, prázdným postavám bez výrazovýho charakteru, samoúčelně napsaným jen pro schéma odplaty. Neznám Cravenův původní The Last House on the Left, ale jeho současná verze je pro mě jen plynule odsejpající fašírka se slušným potenciálem, která hledá sama sebe, celých těch zpropadených 110 minut. [final rate: 60%] (16.02.2011)

Ani neviem, prečo som po príšernom Piatku trinásteho siahol po ďalšom remaku hororovej klasiky... ale tentoraz som nemal chuť už v polovici naľahnúť na hrdzavý kutáč. Práve naopak, dostal som prekvapivo dobre fungujúci mix sedemdesiatkového exploitation a novodobých európskych survival hororov. So scenárom mám značný problém v oblasti logického jednania postáv, ale na druhej strane asi ťažko žiadať logické rozhodnutia od bandy psychopatov a rodiny pod takým intenzívnym tlakom. A v kontraste s touto možnovýčitkou ide celkové vyznenie filmu, ktoré je (na americký horor určite) mimoriadne realistické. Žiadne debilné zvraty a maskovaní vrahovia naháňajúci vrieskajúci dorast, len poctivý súboj dvoch rovnocenných súperov. Intenzívne, brutálne, napínavé. Scéna s drvičom odpadkov a kladivom sa vyrovná tomu najšťavnatejšiemu európskemu mäsu. Mastných 7/10. (09.06.2009)

Slušný rozjezd, ale snadno předvídatelný děj mi nedovolil ani jedno malé překvapení ( snad jen kromě závěrečné scény s mikrovlnkou :P ), takže pro mě len další, průměrný '' maso '' thriller s nějakou tou povedenou scénou... 60%. A taky se pochlubim se svým nepříliš dobrým zrakem - až do závěrečných titulků jsem si myslel, že koukám na Alexis Bledel ( Gilmorky ) v blond provedení a né na Saru Paxton ( do dneška mně neznámou herečku ). (04.07.2009)

Craven je prostě originál, ale naštěstí je to poměrně dávno, co jsem měl tu čest ho vidět, takže už nejsem schopen bezprostředního srovnání. Remake jsem si vychutnal plnou měrou a i přes drobné nedostatky a trochu zbytečně natahovaný závěr jsem relativně spokojen. Nevadilo ani, že jsem znal víceméně celý děj, film si i tak dokázal udržovat po celou dobu slušnou atmosféru a nezklamali ani hlavní představitelé, i když David Hess je nenahraditelný. Technicky taktéž příjemná podívaná. Po hodině a půl jsem byl rozhodnut dát čisté čtyři, i když posledních 20 minut mě trochu zviklalo. (14.03.2010)