Duch boje

Prachya Pinkaew na začátku film věnuje nadměrně nadaným dětem a celý film je z části taková motivačka pro děti, protože hlavní hrdinka Zen sice trpí vrozenou duševní vadou, ale její mozek očividně pracuje výrazně lepším způsobem pokud jde o obkoukávání pohybových cviků, které nakonec využije, když se její rodina dostane do potíží. Příběh je tu klasicky takový jednoduchý a funguje hlavně jako katalyzátor bitek, ale oproti ongbaku je to takové komornější a dokonce i vážnější a trochu dojemné. Samozřejmě jsou tu taky zločinci a zase jsou nějakým absurdním způsobem charakterizovaní jako zloduši v ongbaku a tom yum goong a je potřeba jim namlátit a o to se tu stará nový thajský talent, JeeJa Yanin, kterou doufám uvidím ve víc filmech, protože takhle schopná martial arts herečka tu snad není :). Bitky jsou velmi efektní a realistické a JeeJa předvádí parádní kousky, ale trošku se mi zdálo, že sice je technicky vynikající, ale chybí tomu taková ta filmová bombastičnost nebo možná taková ta teatrální ladnost pohybu, kterou předvádí Tony Jaa a která je vůbec obvyklá v martial arts filmech. Takhle je to "jen" realistické a je to málo filmové :) a to pro někoho může být maličko mínus, ale pro někoho třeba plus. Každopádně závěrečné scény filmu ukazují zase úplně nadlidské kousky, že člověk zírá, co to tam ta holka vůbec provádí, ale ve výsledku je to možná takové nevyvážené, protože není úplný důraz ani na té příběhové stránce a překvapivě není úplně ani na té bojové stránce, takže na první kouknutí to budou jen ****, protože JeeJa je sice super, ale tak nějak to prostě nebylo tak úplně našlápnuté, jako třeba tom yum goong. Snad ale JeeJa bude ve spoustě dalších filmů :). (15.04.2011)

Na tomto snímku se někdo vyhrál, co se týče bojového umění, chvatů, efektů a dalších akčních vychytávek. Samotný příběh je ale velmi jednoduchý, nepropracovaný a předvídatelný. Jde spíše o směs zápasů chatrně spojených dějovým lepidlem. Kamera je povedená. Celkový dojem je ale bohužel za dvě hvězdy. (30.09.2008)

Podobný pocit, jako když jsem poprvé viděl Ong-bak. Velmi kreativní bojové choreografie, wow momenty. Na rozdíl od Ong-bak drsnější, krvavější, méně patosu, více hraní. Yanin JeeJa obdivuji nejen kvůli tomu, jak omlácená musela být, ale i za to, jak ztvárnila autistickou dívku. 4* naprosto zaslouženě, sniper18 napsal výborný komentář. (14.02.2016)

Asi najlepší film aký kedy Pinkaew natočil. Oproti predošlým dvom filmom - Ong bak, Protector, má tento nespornú výhodu a to príbeh. Príbeh, ktorý je krásne načrtnutý, naivne uveriteľný a buduje charaktery na takej úrovni, že s postavami chápete a dúfate, že sa im či už boj alebo ľúbostnú rovinu, ktorá síce nie je hlavným pilierom filmu, ale rozhodne je jeho základným, podarí naplniť . JeeJa Yanin, predstavuje všetko to čo Tony Jaa nemohol. Jej stvárnenie autistického dievčaťa jednoducho nemá chybu. Autizmus je veríme, veríme aj jej odhodlaniu a rozhodne jej veríme, že môže nakopať pár zadkov a že sa za pochodu môže učiť nové taktiky a chmaty. Všetko je to podfarbené krásnou hudbou a prostredím, ktoré prispieva k vnímaniu akcie tak ako to Pinkaew rád. To značí - že prostredie využíva na súboje s takou mierou ako Jackie Chan , predmety. Takže scéna v mäsiarskej uličke, na streche domu, alebo v reštaurácií je omnoho výraznejšia, emotívnejšia a akčnejšia než všetko čo som mal možnosť vidieť. S tým že JeeJa postráda Jaaovú brutalitu pri súbojoch a obohacuje ju o naivný ženský prvok, ktorý je rovnako smrtiaci a efektný ako v prípade ong bak - na ktorý režisér inak z obľubou odkazuje. Túto čokoládu si rozhodne zopakujem. zachutila mi. (09.07.2009)

Nakonec lehké zklamání. Od tvůrce Ong Baku a Tom Yum Goong jsem čekal něco lepšího. Označení Ong Bak v sukni je docela mimo, jelikož to co dělá filmy s Tonym Jaa tak výborné jsou nesestříhané bojové (dlouhé) scény. Tady se mi s těch střihů protáčely panenky, opravdu, film asi nejvíce sráží bojové scény. Jsou sice celkem originální, ale chybí jim šťáva a protivníci se po každé ráně drželi za místo kde byli bouchnuti a dlají "áááůůů", což je docela nesmysl, vezmu li v potaz to, že některé ranky by ustálo i dítě (přecijen je to holka, že). Na druhou stranu, jistá originalita jim nechybí, například závěrečná bitka je působivá, ale zase ji kazí to, že celá ulice je postavena ve studiu, strašně to bije do očí. Také ozvučení je dost příšerné, při soubojích se i po sebemenší ráně ozve rána jak z děla. Nicméně, abych jen nehanil, JeeJa Yanin opravdu něco umí, jen by mohla vyzkoušet méně setříhané boje, a umí dokonce i hrát, její role postižené dívky se mi moc líbila, stejně jako celý námět, byl zajímavý. Ale pokus o drama se moc nevyvedl, některé scény jsou dojemné, třeba !SPOILER ALERT! když Zen stáhne matce paruku a vidí, že jí rakovina připravila o vlasy, přičemž ona to ve svém pomalém mozku nedokázala pochopit a nepoznala ji. !SPOILER ALERT! Celkově vzato, Duch boje v žádném případě na Ong bak a Tom yum goong nemá, byť na režisérské sesli sedí Prachya Pinkaew. Působí to oproti nim strašně lacině a o bojových scénách jsem se již vyjádřil. První dva filmy Prachya Pinkaewa patří mezi nejlepší filmy v akčním žánru, co se týče choreografie bojových sekvencí, Duch boje jim sahá tak po kolena, takže takový lehký nadprůměr, ale těším se na další filmy s JeeJa Yanin, něco z ní ještě vyleze, jelikož hrát umí a je solidní akrobatka. 6/10 PS: Zvedám hodnocení o jednu hvězdičku, jelikož se mi ten film prostě líbí a viděl jsem ho několikrát. Asi jsem k tomu prve přistupoval až moc kriticky. (09.02.2010)