母べえ
Our Mother
Réžia:
Jódži JamadaScenár:
Jódži JamadaKamera:
Mucuo NaganumaHudba:
Isao TomitaHrajú:
Sajuri Jošinaga, Tadanobu Asano, Mirai Šida, Miku Sató, Rei Dan, Micugoró Bandó, Denden, Micuru Fukikoši, Takaši Sasano, Keiko Toda, Čieko Baišó, Hidedži Ótaki (viac)Obsahy(1)
Dráma o živote japonskej rodiny počas prvých rokov druhej svetovej vojny. Tobé, hlava rodiny, je za svoje názory uväznený a rodina zostáva na pleciach jeho ženy Kábé. S pomocou Jamua, Tobého žiaka a tetičky Hisako sa Kábé stará o svoje dve dcéry a snaží sa skontaktovať s mužom... (JohnyTrava)
Videá (1)
Recenzie (17)
Yoji Yamada ve své klasické poloze, tentokráte z válečného období, z prostředí rodiny žijící bez otce, který je vězněn pro své levicové přesvědčení. Přes smutné vyznění celku se i zde objevuje Yamadův typický humor (který je "laskavý" v pravém slova smyslu, nikoli jako český, který se tak zove, avšak jeho laskavost často spočívá ve zlehčování věcí neomluvitelných). Yamadovo profesionální filmařství a veké srdce poskytují záruku určitého výsledku, který je v tomto případě ozdoben ještě velmi silným, na poměry režiséra jakoby "neusmířeným" koncem, za který je ostatně pátá hvězda. ()
Skvelá dráma o vojnovom japonsku z pohľadu obyčajnej rodiny. Miestami trochu depresívne za čo mohol ten ženský vokál, ktorý podľa mňa moc naťahoval a tak trochu koniec, ktorý mi prišiel tak na prázdno a rozprava pri záverečných titulkoch to nenahradila. Za takých 8-8,5 kedže som z nejakého dôvodu nedokázal film pozerať v celku a pauzoval som (a nie nebolo to silou filmu). ()
Pokial je dnes v japonsom kinbiznise niekto hviezdou, ktora nataca kvalitne a ziskove dramy, tak je to Y. Yamada, ktory na sklonku zivota dokonca ziskal aj oscara. Kabei nasleduje tento vzorec, komercna drama, ktora patri tohto roka medzi najzarabajucejsie filmy v japonsku. nic viac, nic menej. ziadne experimenty. jednoduchy styl, obcas trocha prilis vyumelkovany. ()
Zvolna plynoucí a naprosto neokázalý portrét jedné (ne)obyčejné ženy (matky, manželky, dcery, sestry…). Zatímco její muž chátrá ve vězení kvůli "protistátním" názorům, ona si musí poradit s výchovou dvou dcer ve válečné době plné restrikcí a nedostatku. Ale nenastávají zde žádné vypjaté dramatické situace (vše navíc zjemňuje zvolený styl zpětného vyprávění událostí viděných dětskýma očima), tentokrát se přežívá skromně, laskavě, dokonce s milým humorem. Možná i proto zapůsobí závěr hodně silně (a nemyslím ten slzopudný dovětek skoro ze současnosti). ()
Emotivně vyvážený vhled do japonské domácnosti během 40. let, který nevypovídá jen o krutosti systému, který my jako Evropané vnímáme z opačné perspektivy nepřítele během válečných let, ale především o ženě, která se musí za jakékoli situace postarat o svou rodinu. Bohužel nevím, zda jde o režisérovu poctu své matce či všem japonským ženám a matkám, které byly (a jsou i dodnes) v japonské společnosti druhořadé. ()
Reklama