Hranice ovládania

Krásný film. Možná budu znít divně vzhledem k zmínkách ostatních o pomalosti, ale mě skutečně velmi bavil. Jarmusch spojuje posedlost obrazem Van Santa se surrealistickou nevýpovědností Lynche, přidává vlastní fascinaci globalizovaným světem a mě to opravdu chytlo a nepustilo, ačkoliv nejsem schopný s jistotou vysvětlit, o čem přesně to bylo... i když teorii mám. 4 a 1/5 (15.02.2013)

Jubilejní desátý celovečerní film Jima Jarmusche je náročný na sledování, protože vyžaduje aktivní diváctví, ale přesto je nesmírně komunikativní, protože jsou informace rozdistribuovány rovnoměrně mezi postavy a divákem a každé setkání s postavou v nové destinaci je klíčem k tomu, jak danou část filmu číst a nterpretovat. Nesouhlasím s názorem vyjádřeným či naznačeným v několika zdejších komentářích, že by bylo vyprávění vyprázdněné, protože se jedná o ukázkový příklad omezené narace a poukazuje se na vyprázdněnost jednoho žánrového (bondovského) modelu. Je paradoxní, že film mj. o kognici se dočkal tak negativní odezvy (zahraniční kritiky, zdejší hodnocení), ale neschopnost naladit se na meditativní tempo, vnímat hlavního hrdinu jako nečitelnou žánrovou figuru a kompozičně motivované vyprávění plné indícií, které nenabízi jednoduché odpovědi, zavrhnout, bych nekladl za vinu festivalové dramaturgii (natožpak filmu!), nýbrž samotným recipientům, kteří nejsou schopni vzdát se zažitých modelů vnímání. (13.08.2009)

Dvě espressa. Krabička od zápalek. Podivný vzkaz na malém papírku, vždy zapitý kávou a polknut. Vrtulník. Ranní meditační cviky. Návštěva galerie. Různá místa a různě vysoký standard ubytování. Hudba, film, věda, umění, halucinace. Pět různých lidí. V podstatě žádný děj a téměř žádné dialogy. Spíše monology a ze strany hlavního hrdiny slova téměř žádná. Pouze jeho kamenný výraz po celý film. Žádné emoce. Minimalistické, mlčenlivé a přemýšlivé. To je vše. Tak proč mi tento zdánlivě nezajímavý, jednotvárný, bezobsažný a stále dokola se opakující děj přišel tak fascinující? Dokonalá ukázka toho, že i příběh o "ničem" dokáže vyznít jako mimořádné umělecké dílo. Možná mu nebudete ani zcela schopni porozumět, budete přemítat nad jeho hloubkou či skrytou filozofií a významy, ale budete jím uchváceni. Taková je Hranice ovládání. Byla jsem potěšena roličkou Gaela Garcíi Bernala, mého oblíbence již od role v Mexické jízdě. Během sledování jsem přemýšlela nad tím, jaký bude závěr, co se dozvím a jaké bude vyjasnění všech těch podivností. Zároveň jsem však již tušila, že se na konci nejspíš nedozvím vůbec nic. Čekal na mě jen nádherně otevřený konec, který mé mysli nenabídl téměř žádné možné vysvětlení. Byla jsem v sametovém objetí svých dojmů a prožitků a říkala si, že vlastně ani nevím, jestli bych ho chtěla znát. So, WTF was that whole thing about?:) "Občas se mi líbí, když postavy ve filmu jen tak sedí a nic neříkají." (15.02.2012)

Brilantní forma, jak vizuální, tak hudební složka, ani způsob filmového vyprávění nemá chybu. Některé epizody jsou možná trochu slabší než jiné. Hodně vzrušující je Nahá dívka. Líbily se mi drobné narážky na všechno možné, ale někdy je film různými moudrými citáty trochu přesycený. Ale abych se přiznal téma filmu mě moc nevtáhlo. Bylo mi celkem jedno kam všechny ty tajné a tajemné schůzky vyústí. A bohužel právě jejich vyústění mě zklamalo nejvíc. Shodou okolností jsem tentýž den četl Isahakjanovu poému Abulalá al Maarrí. V doslovu k ní se píše: „Zobrazit zlo bez nenávisti k němu by bylo málo. Isahakjan touto nenávistí vzplanul a neznal únavy v hledání co nejúčinnějších prostředků výrazových, aby stejná nenávist vzplanula i v jeho čtenářích: střídá tón hněvivý i zmučený, vášnivě se dobývá do jejich duše znepokojivými otázkami, záplavou epitet, synonym a pleonasmů, neváhá opakovat ústřední motivy, aby násobil účinek… Ne, tady není místa pro kompromis, uklidnění, že přece snad to není tak zlé. Není tu ani návod, jak ze zlého vybřednout. To právě musí řešit každý v sobě, každý bez výjimky, už dnes a zítra znovu.“ Myslím, že to docela vystihuje i Hranice ovládání. (28.08.2009)

(...) Ve filmu zazní tři (respektive čtyři) věty stěžejní pro mou interpretaci samotného vyprávění: ______ 1) „Použij svou představivost“/“Použil jsem svou představivost“: První verze věty zazní z úst muže zadávajícího úkol hrdinovi a je zároveň radou i pro samotného diváka, aby pochopil princip celého filmu. Druhá verze zazní jako odpověď z úst hrdiny, když se ho jeho cíl zeptá, jak se „kurva“ dostal do přísně střežené pevnosti nezpozorován a beze zbraně. Toto neví ani divák, neboť narace onen moment přeskočila střihem. ______ 2) „Realita je svémocná“: Tato replika je ještě důležitější a dle mého vysvětluje samotný význam názvu filmu – Hranice ovládání. Narozdíl od reality může být fikce pod vlivem kontroly – může být ovládána. A jaká je hranice ovládání? Řekl bych, že v tomto filmu Jarmusch zkoumá hranice ovládání divákova vnímání, hranice způsobů ovládání fikčního světa. Poskytuje divákovi málo jasných informací výměnou za interpretačně nejednoznačná vodítka, čímž sledování a celkové vyznění filmu značně subjektivizuje. Pokud není fikční film dostatečně ovládán filmařem, přebírá jeho kontrolu samotný divák. ______ 3) „Vesmír nemá žádný střed a žádné okraje“: S ohledem na tuto větu by se dalo říct: Tento fikční vesmír nemá žádný jiný střed kromě hlavní postavy a jako taková ona představuje střed neurčitý – nečitelný. Zároveň tento fikční vesmír nemá žádné zjevné okraje a je pouze na divákovi, aby si je v této abstraktní koláži určil…zároveň se však může spokojit s tím nemít určené žádné okraje. (...) ukázka z článku ______ Celý článek zde: HRANICE OVLÁDÁNÍ – pokus o definování hranic ovládání divákova vnímání (02.12.2010)