Hranice ovládania

Vy nemluvíte španělsky, že? Proč jsem poslední Jarmuschův film odkládala tak dlouho? Asi jsem se bála, že děj bude plynout příliš pomalu, narativní linka bude prakticky nulová a jen sem tam Jim načrtne jakési to poselství nebo myšlenku (a to já přitom relativně úspěšně buduju image intelektuála předstíráním sympatií k Tarkovskému). A možná je to dobře. Hranice ovládání mi totiž v danou chvíli perfektně sedla do nálady, rozhodně totiž není oddychový film na zabití nudného sobotního odpoledne: fassbinderovský minimalismus, nejen herectvím, ale třeba i nehybností kamery; hypnotická hudba s dominantními špinavými kytarami; do detailu dotažená mizanscéna, nejvýraznější, co se rámování záběrů a volení úhlů kamery týče; meditativní atmosféra, podpořena mantrickým opakováním (třeba motivu krabičky sirek), v opakování bych se navíc vůbec nebála hledat dominantu filmu; silné erotické dusno, za které může ta nahá ženská; nedoslovnost a nedělání z diváka pitomce vyzrazením minulosti hlavního hrdiny… Troška té metafyziky do toho a Jarmush baví a rezonuje ve mně ještě dlouho po závěrečných titulcích! (20.04.2011)

Jim Jarmusch patří k legendám americké kinematografie a má ve světovém měřítku takové jméno, že prakticky nemusí přijímat nějaké kompromisy s divákem a distributorem a může naopak stvořit film k obrazu svému. Na Hranici ovládání je to znát, protože je to absolutně nedivácký film, který udělá radost poučenému fanouškovi, který ví, co od svého oblíbence očekávat a v čem je jeho silná stránka. Tím je vytváření atmosféry kombinací hudby a kamery - tím se podobá např. jinému americkému režiséru Lynchovi. Naproti tomu děj a tempo jsou podružné, naopak se dá říct, že Hranice ovládání je tak pomalá, že může nepoučeného diváka a nedejbože fanouška akční tvorby přivést na hranici šílenství. Na druhou stranu dost dobře nerozumím nelítostným odsudkům a odpadům těch, kteří dokázali nadělit jinému Jarmuschovu filmu Ghost Dog 4 nebo 5 hvězdiček, protože ty filmy jsou prakticky o tomtéž a nasnímané podobným stylem. Jarmusch jenom lehce změnil priority a víc zvolnil tempo. Místy vytváří až hypnotickou atmosféru a směřuje neodvratně k rafinované pointě. Třešničkou na dortu je přítomnost řady slavných herců v epizodních rolích, naopak musím zkritizovat kvalitu dialogů, které opravdu místy zavání pseudointelektuálním žvástem, je to holt taková sebestředná tvůrčí manýra, a stejně tak celé to spiknutí má nereálné rysy, je zkrátka zjevně umělé. Celkový dojem: 75 %. (25.02.2012)

Brilantní forma, jak vizuální, tak hudební složka, ani způsob filmového vyprávění nemá chybu. Některé epizody jsou možná trochu slabší než jiné. Hodně vzrušující je Nahá dívka. Líbily se mi drobné narážky na všechno možné, ale někdy je film různými moudrými citáty trochu přesycený. Ale abych se přiznal téma filmu mě moc nevtáhlo. Bylo mi celkem jedno kam všechny ty tajné a tajemné schůzky vyústí. A bohužel právě jejich vyústění mě zklamalo nejvíc. Shodou okolností jsem tentýž den četl Isahakjanovu poému Abulalá al Maarrí. V doslovu k ní se píše: „Zobrazit zlo bez nenávisti k němu by bylo málo. Isahakjan touto nenávistí vzplanul a neznal únavy v hledání co nejúčinnějších prostředků výrazových, aby stejná nenávist vzplanula i v jeho čtenářích: střídá tón hněvivý i zmučený, vášnivě se dobývá do jejich duše znepokojivými otázkami, záplavou epitet, synonym a pleonasmů, neváhá opakovat ústřední motivy, aby násobil účinek… Ne, tady není místa pro kompromis, uklidnění, že přece snad to není tak zlé. Není tu ani návod, jak ze zlého vybřednout. To právě musí řešit každý v sobě, každý bez výjimky, už dnes a zítra znovu.“ Myslím, že to docela vystihuje i Hranice ovládání. (28.08.2009)

Čo je veľa to je veľa. Obrazovo veľmi pôsobivé, dialógovo zaujímavé, ale v konečnom dôsledku je to o ničom. Nie je to vyslovená nuda, ale po JJ filmoch zvyknem mávať silnejšie pocity.. Neviem kto to tu písal, že je to onania nad sebou samým.. zdôraznil by som, že toto nie je jeden výstrek, ale doslova bukkake. 60% (18.02.2010)

Co říct? Isaach De Bankolé je sexy, protože filmař Jim Jarmusch je sexy. Například v hudbě. A ještě něco: nevěřil jsem, že když se vydám v Praze do Světozoru, ukáže se to zrovna jako nejmrtvější kino, co jsem měl šanci zažít (počet diváků - 4 i se mnou; a moc ku pomoci to nebylo). Ostatně... více zde: http://25fps.cz/clanek/nazev:paradoxni-vrchol-tvorby-„cool“-filmare-jarmusche (21.08.2009)