Piráti na vlnách

Od Pirátů na vlnách jsem čekal trochu více muziky v tom smyslu, že když postavy dýdžejů v průběhu stopáže pustili nějakou rockovou pecku z šedesátek, měli dle mé představy celý song alespoň nechat odehrát za doprovodu vhodných filmových obrazů (sex, drogy a alkohol na lodi) do konce. Jistě, několikrát jsem se stylových písniček dočkal a ty rozezvučely sál na více než minutu; nemohl jsem se ale zbavit pocitu, že jsem chtěl hudby přeci jen více a hlavně kvůli ní jsem do kina šel. Jinak je totiž nový snímek Richarda Curtise "jen" zábavnou, nápaditou komedií o několika věčně ožralých, souložících, nadávajích - prostě všechno co k rock&rollu patří - polohipících na jedné "rocked" lodi. V rozpacích jsem byl také z faktu, že jakási hlavní dějová linka se ztraceným otcem byla na úkor všedního monitorování života na lodi potlačena a nahrazena desítkami ztřeštěných, milých scének. Ty ale byly na druhou stranu výborné, ať už vzpomenu epizodku se svatbou, nebo třeba ulítlou hru "kdo je větší srab". Nakonec prostě musím uznat, že jsem se královsky pobavil. Rozličné postavičky plnící si na lodi své mládenecké sny, kašlající na vládu a žijící ve věčné euforii musí v takovéto režii pobavit snad každého kdo ví, co od podobného snímku čekat... Je to pěkný film na pobavení a doplnění si historických znalostí :-), zvlášť jsem-li příznivec tohoto stylu hudby; velkolepý konec pak v několika vteřinách předčí i dramatičnost Cameronova Titanicu. (24.08.2009)

Obsadenie, prostredie, prevedenie, hudba... všetko dokonalé. Ale ten scenár? Miestami som sa dosť nudil a presne som vedel, čo bude nasledovať v ďaľších scénach. To ale nič nemení na genialite pôvodného nápadu/námetu a bravúrneho hereckého koncertu premňa dokonalej trojky: Bill Nighy - Philip Seymour Hoffman - Rhys Ifans. (06.11.2009)

Zábavné a velmi stylové dvě hodiny a kus. Na tu dobu vás pohltí svět, v němž se škrobené límečky hrozně bály toho, že se jejich téměř neopodstatněná důstojnost ze dne na den rozplyne, a v němž se hrála nebesky úžasná a až obscénně prostá živelná muzika, na které ujíždíme dodnes (a k tomu občas voláme "Chceme rock'n'roll!!!;)). Ale z té zábavy ve vás nic nezůstane a nebudete vědět, proč že se na to podívat znova. Respektive budete, protože si budete pamatovat supersympatického Philipa Seymoura Hoffmana (neuvěřitelné, vážně jsem neměl tuchu, že tenhle týpek taky dovede vypadat jako fajn chlap), hustopanského šviháka lázeňského Rhyse Ifanse a další velmi ikonické (někdy až moc) uvolněné a svobodomyslné figury ze "zlatých šedesátých" (Džin Morizn included), jimž dělá protiváhu odporně zábavný Kenneth Branagh, který ten nerovný poměr sil a času stráveného na plátně využívá na 110% (jakkoliv jeho výkon občas vypadal jako až moc usilovná snaha o karikaturu). Jenže si taky budete pamatovat jak to místy nesedělo v kupě, jak to postrádalo tu lehkost, se kterou vás Richard Curtis přiměl zobat mu z ruky ten "život", který pro vás vymaloval ve svém majstrštyku Love Actually, jak je to celé v příliš mnoha chvílích umělé až divné (včetně konce, který je jedno velké WTF?!) a hlavně jak je ta Talulah Riley děsivě nefotogenická (byť hraje příjemně), a to radši ani nemyslím na její srovnání s Emmou Thompson, která je tu naprosto šukézní...ale to jsem 1) hodně odbočil a 2) shame on you, Gemini, you naughty boy - go to your room...;) Prostě si vzpomenete na ta pozitiva, ale i na nemálo negativ, vyhraje rozum, a vy se radši podíváte na něco jiného, lepšího a/nebo trvalinvějšího. Ale uznejte sami, že na tu spoustu keců a závorek je 80% víc než slušné hodnocení;) (07.09.2009)

"How about it then?" Lepšie finále než v Titanicu :-) Z filmu, konkrétne z toho, nakoľko sa venuje ktorým postavám, je cítiť, že nakrúteného materiálu bolo oveľa viac, než sa dostalo do finálneho zostrihu. To ale nič nemení na tom, že je to kúsok, pri ktorom (a s ktorého hrdinami) sa cítite úprimne príjemne. O nič iné tu nešlo a nič viac ani nepotrebujem. (19.08.2009)

Vtipný a milý bubblegum o zlatých šedesátkách, který ale mimoděk líčí revoluční éru tak korektně a vyžehleně, že shazuje sám sebe. Curtis upadá postupem času do stereotypu a přebarvený vizuál servíruje symboly šedesátých let zcela zbavené jakékoli provokativnosti a sex appealu. Výborní herci a skvělý soundtrack nicméně udrží tuhle loď nad vodou, ačkoli nabubřelé finále nápadně zavání blamáží. [70%] (16.06.2009)