Rok vlka

OLLI SAARELA, ROK VLKA (2007) ___ Mám seveřany upřímně rád. Je to již pár let, co jsem začal nadšeně hltat svěže potměšilý pohled bardů skandinávské literatury na (tvrdý) život v tomto nepoddajném koutu Evropy (za všechny, románová sága Poloviční bratr). Pokud jde o v oněch končinách vzniklé filmy, mám o něco radši - byť jsem si vědom, že to je ničím neopodstatněný předsudek - je-li v jejich příbězích cítit pořádný mráz, nebo alespoň, což nemusí být totéž, mrazení (za všechny např. Insomnia, Andělé všehomíra či Mifune). Rok vlka měl slušný náběh v podobě námětu: téma dvou osamělých duší (beznadějně) utopených ve vlastních vnitřních světech, netrpí na pohled podvýživou. ____ Pravda, film má i svůj světlý okamžik. Zachvěl jsem se vzrušením, když jinak váhavý 'dřevorubecký' profesor mužně máchl zaťatou pěstí, a jedinou přesně cílenou ranou poslal k zemi někoho, o kom se důvodně domníval, že by mohl být jeho sokem v lásce. Jistě ani Sam Spade by to neprovedl důkladněji. Posléze však hladina vyplavovaných endorfinů počala klesat, a až do samého závěru se na tomto trendu nic podstatného nezměnilo. Namísto mrazení, obleva. ___ Chcete vidět vlka? Posledním skutečným vlkem na filmovém plátně byl nepochybně Jack Nicholson, to je ale způsobeno velmi prostým faktem: Nicholson vlka nehrál, nemusel; pokud to náhodou nevíte, on totiž VLK JE. (26.06.2009)

Rok vlka se opírá o filmaři téměř nedotčené téma, což dělá film divácky zajímavějším. Ale je škoda, že jenom "opírá", epilepsie totiž v příběhu ustoupila před porozuměním a láskou do pozadí. To mě nesmírně mrzí, protože epileptické záchvaty byly vyobrazeny naprosto precizně a na filmu jsou bezpochyby tím nejzajímavějším. Vztah profesora a studentky, dvou osamělých duší, kterým nikdo jiný nerozumí je obrovské klišé, tady to ale nepůsobí tak kýčovitě. Na jedno shlédnutí, přesto silný zážitek. (Mimochodem, která patnáctiletá holka se obléká jako pětačtyřicítka?.. (viz.profesorova dcera Lotta) ) (08.11.2012)

Waw! Spočiatku ma to síce akosi nezaujalo, ale ako sa ukázalo prvé dve tretiny boli len jednoduchým predjedlom. Pretože posledná tretina filmu bola dokonalým vyvrcholením celého príbehu. Tak ako na literárnych prednáškach rozoberali symboliku, tá sa krásne odrážala v samotnom príbehu. Tak dokonalo vykreslené charaktery postáv som už dlho nevidel - obzvlášť vo chvíli keď sú obaja inteligentní a ohľaduplní ľudia postavení pod gilotínu predsudkov, egoizmu a klebiet. Síce im trvalo dlhšie pochopiť, že proti tomuto sa dá bojovať jedine protiútokom, ale napokon to prišlo a Mikkov vianočný "prípitok" bol skvelo nadstaveným zrkadlom voči predsudkom, a Sarina konfrontácia s Ilariho egoizmom taktiež. Škoda, že ten film sa rozbehol až v takej pokročilej dobe, ale záver bol fakt skvelým vyvrcholením. Navyše vysoko oceňujem tú literárnu symboliku, reflexiu medziľudských vzťahov a výbornú melodickú hudbu zvyšujúcu finálnu dramatizáciu. (15.09.2013)

Severský film jak má být se zvláštním příběhem, neobvyklým ale přesto prostým vypravováním a hlavně s atmosférou, kterou ti seveřani vyrobit umí a doteď nechápu jak se jim to daří. Na romantický bych se nespoléhal, hlavně je to drama, a docela dost dobře vydařené. Sice jsem z příběhu měl ze začátku zvláštní pocit, ale po chvíli mě to chytlo a dokázalo, že Sever mě prostě baví. (21.06.2009)

Tak po ROKU ZAJÍCE http://www.csfd.cz/film/237404-janiksen-vuosi/ tu máme ROK VLKA a já tím pádem umím první finské slovo vuosi = rok. Tenhle film snad ani romantický není, protože romantice se brání statečně až do poslední minuty. Takže spíš realistický příběh o nelehkém vztahu dvou osamělých duší. Obsah od distributora je perfektní. (22.06.2009)