2012

Roland toci tak priehladne a tak hlupe filmy, ze mu to snad nikto ani nemoze mat za zle, pretoze nikto so zdravym rozumom nemoze brat takuto popcornovu jednohubku vazne. Pokial ste si aspon 4-krat za film poklepali po hlave, ze jezismariajozefe, to je blbost a trikrat zhikli jeeeeej, to je super, wow, parada, tak misia pana Emmericha je splnena a vy ste totalne zmateni, ale zaroven nadseni. Plus to zarobili kolko malo a este aj viac, takze ja nemam vyhrady, skvelo som sa bavila... A Amanda Peet je bozska. (20.11.2009)

Esenciálny Emmerich. Za hrsť pseudovedy, stereotypne (ale v rámci žánru funkčne) nastrelené postavy, všadeprítomný duch celkovej stupidity, lavíny pátosu, slzavých rozlúčok a humanistických prejavov, dychvyrážajúce výpravné scény, špičkové triky... a ohromná zábava. Prečo tentoraz áno? Pretože na rozdiel od rovnako pripečeného, no smrteľne nudného Dňa potom je 2012 prešpikované humorom (občas chceným, občas nie, ale to patrí k veci) a občas dokonca aj nahľadom. Asi 30% filmu som sa s chuťou smial. Plné hodnotenie nedám len preto, že ho mám u Ronalda vyhradené pre nedostižný Deň nezávislosti. Vrcholy filmu? Výbuch Yellowstonu a "Engine... start!" (12.11.2009)

Chlapík, Rolande, jsi chlapík. Za svých padesát jsem užil Himaláj královské zábavy. Několik rodinných akčních scén atakuje i mistra velkolepé idiocie Michaela Baye, ale co je na tom nejlepší: Roland už se naučil tropit si prču sám ze sebe. Ať už je to angažování naježeného Cusacka, postava ruského oligarchy (jeho "it´s russian" aspiruje na zásek roku), nebo drobné vtípky se zvířátky. Chvílemi jsem měl dokonce pocit, že sleduji nadupanou parodii na Den poté. Samozřejmě, uvedeme-li to na pravou míru, 2012 je Rolandova typická destrukční exhibice, krásně vypointovaná v autorově bezelstném optimismu. 3 hodiny utečou jako voda, při prkenných konverzacích se nasytí skalní fanoušci emmerichovství v pevném skupenství, efekty napoví, že s vodou to pořád ještě není úplně ono a autentický digitál zase, že Roland chce jít s dobou. Jde, tak nějak po svém. Nerad to říkám, dříve jsem ho měl rád za to, že se mu můžu vysmívat, po jeho nejlepším hollywoodském počinu, kterým 2012 bezesporu je, už ho mám prostě a jenom rád. On je tak krásně a svojsky RYZÍ... substantivum doplňte dle názoru. (13.12.2009)

DEN NEZÁVISLOSTI sice nepřekonán, ale pachuť z 10 000 LET PŘ. N. L. razantně spláchnuta a první místo mezi letošními destrukčními blockbustery suverénně obhájeno. 2012 nelze dost dobře nic vyčítat (ok, kromě poslední zbytečné půlhodiny), protože si na nic nehraje a většinu času královsky baví. Při průjezdu bortícím se L.A. se budete sápat po joysticku, budete se smát letadélku srdnatě unikajícímu před katastrofami a hláškujícímu ruskému miliardáři a budete napjatí, jak to proboha celé skončí (nastavovaným koncem). Co se nebudete - nudit. Druhý nejlepší katastrofický Emmerich. (13.11.2009)

Poučné vyprávění o tom, jak se člověk přestal pomočovat... aneb půlhodinka trikově vypiplané destrukce a k tomu dvě hodiny připitomělých, slušně zahraných, ale hlavně hrozně hnusně lacině televizních keců okolo (Emmerich je další režisér, kterému digitální kamera nesluší). Poslední půlhodina je definitivně zbytečná. Doufám, že skutečný konec světa bude výrazně zábavnější, nudil jsem se víc než u Dne poté i 10000 př. n. l. (v jeho prospěch hraje hlavně rozumnější stopáž). Druhý Den nezávislosti v nedohlednu... (05.11.2009)