2012

Největší sluneční erupce v dějinách lidstva. Malé otřesy, povrchové praskliny, destabilizovaná zemská kůra. Přijde obrovská tsunami a magnetické póly Země obrátí své pole. Zkáze podlehnou nejen kulturní památky, ale celá města a státy. Světadíly...... Emmerich se s ničím nesere. Za sedm minut jsme u prezidenta a za chvíli v roce 2011. A zjišťujeme, že v Yellowstoneském národním parku už není Méďa Béďa, ale Ch.Frost, jehož krátký film o konci světa považuji za předčasný vrchol tohoto snímku. Čekat od Emmericha něco jinýho může jen ignorant. Konec světa není o citech, ale o destrukci. Pocity a vztahy nikoho nezajímají. A když už se někdo má ,,jen“ utopit, tak ať je zároveň rozdrcen letadlovou lodí. Emmerich je mistr obrazu, efektů a je veliká škoda, že ne scénáře. Laciné napětí však přes veškerou trapnost pobaví. Bohužel debilní finále ubírá další body (hvězdy) a vnitřně mě to mrzí. 2012 je totiž mnohem lepší než 10 000 př. n. l., ale těžit emoce z toho, že se sedmiletý dítě přestane počurávat může jen idiot. Nebo Roland Emmerich. PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE *** NAPĚTÍ * (07.02.2010)

Chtěl jsem napsat komentář k tomuhle filmu ihned po jeho shlédnutí, ale bohužel. Film skončil, já normálně přijdu domu, pak někdo pustil vodu, aby si natočil vanu, jenže mě to neřekl a já s hlavou plných dokonalých apokalyptických scén zazmatkoval, vyběhnul jsem na chodník a začal řvát " Konec, je s náma konec, velká vlna se blíží." a ty kréteni sousedi na mě normálně zavolali policii a jel jsem na vyšetření. Pustili mě asi v půlnoci a pod velkým množstvím sedativ jsem ihned usnul. Doufám, že podobně intenzivní zážitek z filmu jsem absolovoval naposled. (26.11.2009)

Na některých filmech Rolanda Emmericha mě fascinuje ta naprosto upřímná hloupost, která je zprostředkována s neuvěřitelnou poctivostí. Směji se, vysmivám se, kochám se jejich naivitou a občas i do očí bijící natuplostí, a současně se většinu času poměrně dobře bavím. 2012 je dokonalý příklad nejtypičtější "emmerichovštiny", jenž produkuje paradoxně velmi koherentní fikční svět s jasně stanoveným řádem svého fungování, kde do sebe všechno zapadá. Jedna postava nabídne (hned dvakrát, obecněji a konkrétněji) neskutečně absurdní "mapu" na čtení následujících událostí... a dcera jednoho z hrdinů se po jeho druhém monologu zeptá, jestli je blázen. "Obávám se, že není," odvětí hrdina - a takový je celý 2012. Je to absurdní, bláznivé, ideologicky zvrhlé (nebo spíš naivní?),ale nesmírně celistvé a díky té multiperspektivitě to dobře šlape, mnohem lépe než Den poté (kde chyběla). (I když na konci jsem se stejně musel ptát, kde budou brát sladkou vodu.) Každopádně je fascinující občasná digitální estetika "Veřejných nepřátel", okázale implementovaná do nejeskapičtějšího blockbusteru roku. // To Canakja: Sorry. Kdyby ses mě zeptal ty, rozhodně bych ti návštěvu kina vymlouval. ;) (13.11.2009)

Nezapomenout! Příště až mi bude půjčovat dvd můj sedmiletý bratránek se slovy: „Budeš nadšená!“ Nevěřit mu! Díky bohu, že byl John Cusack ve filmu řidič z povolání (pokud tedy řidič limuzíny je považován za řidiče z povolání?) jinak bych já potřebovala plínky kvůli pomočování z toho, jak bylo napínavé zda ujede před tou propadající se zemí a padajícími baráky všude kolem a reprezentovat USA v běhu by taky mohl ;o) Také smekám svůj imaginární klobouk dolů před výkonem Thomase McCarthyho, páč s několika kurzy letectví dokázal krásně kličkovat v padajících meteoritech.. Tomu se říká přirozený talent :o) A můžu poprosit nějakou dobrou duši, která mi pár dní před tímhle koncem světa připomene, abych si vzala dost silný prášky na spaní a všechny tyhle krásné efekty zaspala? Děkuji :o) Jediné pozitivum na tomto filmu je komentář Enšpígla ;o) (12.03.2010)

Asi bych měl přestat chlastat. Ve střízlivym stavu by mě totiž nikdy nenapadlo se na tohle podívat. Emmerich to zase dokázal a natočil další čistej odpad. Rodinný problémy na pozadí globální katastrofy a do toho stupidní proslovy americkýho prezidenta (Danny Glover by měl dostat zlatou malinu) a všudypřítomná politická korektnost, že bych z toho blil. Největší sranda je, že Emmerich veškerý napětí a dramatičnost založil na tom, že asi tak každý 3 minuty někdo unikne v poslední sekundě jistý smrti, případně se letadlo o milimetry vyhne nárazu a podobně. John Cusack na mě působil dojmem, že ten i kdyby se potřeboval vychcat, tak to bude v sobě schválně držet do poslední sekundy, aby z toho udělal drama, jestli si cvrnkne do textilu nebo ne. Mimochodem v tomto filmu se kromě zkázy světa skutečně řeší i pomočování a to si fakt nedělám prdel. Doufám, že hodně dlouho žádnej film od tohohle kuřbuřta neuvidim. (01.02.2010)