Dokáž to!

"Padesát" s odřenýma ušima, pozadím a přerostlou ofinkou Mary Elizabeth Winstead, aneb začínám věřit zvěstím, že má každý producent doma v garáži hi-tech počítač, jenž mu po zadání několika slov vygeneruje scénář přesně podle šablony. Klišé střídá klišé, originalitu byste nenašli, ani kdybyste stáli centimetr od plátna a zvraty odhadnete půl hodiny dopředu. Proč teda ten snesitelný průměr? Prostě proto, že se na taneční čísla dobře kouká, že je stopáž příjemně krátká a celé to běží takříkajíc na setrvačník, přičemž si z filmu můžete dělat srandu nebo se válet po přítelkyni. Na první rande ideální (chlapy se pokochají, ženské zaslzí.) Cajk. (03.12.2008)

Je pravda, že u mnoha tanečních filmů mě oslní tanec a ve výsledku mi ani nevadí, že film byl jinak dějem docela slabý, takže jsem schopná dát i vyšší hodnocení. Zde však originalita chyběla úplně a i když tanec nebyl špatný, jaksi tomu chyběla ta pravá jiskra. Nemluvě o hereckých výkonech, které i na taneční film mohly být o kapku lepší. Nebylo to tak zlé, ale průměrné určitě. ~(2,6★)~ (15.02.2010)

mno, zlatej flashdance. jako filmové pozadí při uklidu, vaření či žehlení je to ideální. jinak je to teda dost tragédie. i když nevím, nejsem zrovna diskotyp, třeba to někým hne :) nicméně kýč jak prase plný krásných inteligentních lidí na svém místě, kde i zlo je převlečené dobro a majitelka tanečního klubu mluví jak dalajlama :)))) (26.04.2012)

Net/// Obsazení 8/10 Děj 7/10 Hudba 9/10 Choreografie 9/10/// +moderní taneční hudba, Mary Elizabeth Winstead skutečně vynikne, výborná choreografie, hezký příběh -mohlo být klidně delší, mělo tu být ještě víc tanečních čísel a příběh je z těch jednodušších/// U Dokaž to! jsem se příjemně bavil. První co mi asi prolítne hlavou je vzpomínka na film Divoké kočky, který byl taky cestou jedné mladé dívky za svým snem. Tentokrát tu sice hlavní postava nemá svého otce, má tu však svého bratra, do toho lásku, starosti s tím kde složit hlavu a snahu o to se dostat na školu. Holka má štěstí a podaří se jí zakotvit v jednom tanečním klubu a já si opět vybavuji Divoké kočky. To ale rozhodně není mínus. Stejně tak jako se dokážu na zmíněný film dívat stále dokola, tak stejně tak se dokážu na podobný příbeh dívat znova a znova. Tento typ filmů je prostě kouzelný, s příjemnou hudbou, sympatickou hlavní hrdinkou (tentokrát s dcerou Johna McClanea) a přitom je tak jednoduchý a naivní, že dokáže vždy pohladit, zabavit a po stránce hudební kvalitně uspokojit. Chtěl jsem na to jít do kina. To sice nevyšlo, ale tenhle film ano, ten se povedl./// Celkem 80%/// (05.12.2009)

Kterak vesnická pipka v Chicagu ke štěstí přišla... Musela jsem držet v pohotovosti všechen svůj nadhled, který mně pomáhal překonat ohleděná popelkovská klišé, abych stejně skončila u prdelnakopávajících hlášek, ale dovedu si představit, že určitá věková skupina děvčat z toho všeho, rozuměj - velkoměsto, tanec, kluby, hadry, svoboda a romantika - musí chrochtat blahem, na mě ale nefungoval ani odfláknutý casting, to unylé děvče bez jiskry v oku a sexappealem v mínusu se krom nesporné taneční dovednosti ocitlo ve své roli omylem (a bohužel ne sama) a z Popelčiných tří oříšků otevřela maximálně jeden - šperhákem... takže si lze cenit pouze několika tanečních výstupů, jenže k tomu mně nebylo potřeba prokousávat se hromadou cukrové vaty, u které mě nepřekvapí, že bude jen sladká a lepivá... (26.03.2014)