Bílá vrána
The Black Balloon
Réžia:
Elissa DownKamera:
Denson BakerHudba:
Michael YezerskiHrajú:
Rhys Wakefield, Luke Ford, Toni Collette, Erik Thomson, Gemma Ward, Henry Nixon, Lisa Kowalski, Firass Dirani, Ngoc Phan, Andrew Ryan, Kate Box, Claire McCarthy (viac)Obsahy(2)
Patnáctiletý Thomas Mollison chce vyrůstat jako každý teenager v jeho věku. Má to ale těžké. Protože je jeho otec voják, rodina se často stěhuje a plachý chlapec se jen těžko sžívá s novým prostředím. Jeho život však ještě více ztrpčuje skutečnost, že jeho starší bratr Charlie je autista. Zatímco rodiče Charlieho dávno přijali, Thomas nikoli. Stydí se za něj a ve skrytu duše ho nenávidí. Pak ale potká Jackii, které Charlieho společnost nevadí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (183)
Bála jsem se, že to bude jen další film ála legendární snímek Co žere Gilberta Grapea bez patřičných kvalit, ale Bílá vrána rozhodně obstojí. Při tomhle filmu ve mně emoce doslova cloumaly - prostě drama o lidských vztazích jak má být. Chválím i velmi kvalitní herecké výkony vcelku neznámých herců, sehráli to naplno a opravdově. ()
Další z filmů zabývající se autismem. Znovu dostáváme pocítit, že svět kolem nás není tak jednoduchý, jako se na první pohled zdá a jsou mezi námi lidi, kteří jsou odkázaní na pomoc druhých. Zdejší autista Charlie je ještě více vzdálen realitě než postava Di Capria ve filmu CO ŽERE GILBERTA GRAPEA. Oba snímky jsou si velmi podobné. Těžkosti, které musí rodina překonávat, když o takového člověka pečuje, nepochopení a nesolidarita okolí. Problém zde nezasévá jen Charlie, ale i dospívající Thomas, který dosud není duševně vyrovnaný s bratrovým stavem a zároveň řeší vlastní problémy ve středoškolském kolektivu. S problémy mu pomáhá až překvapivě chápavá a hodná Jackie. Když bych měl oba filmy srovnat, BÍLÁ VRÁNA zachází do většího extrému v zobrazení kontrastů a faux pas způsobených člověkem trpícím autismem. To může dost lidí při sledování znechutit, jiné zase ještě víc uvrhne do myšlenek a stavů lidí, kteří tyto situace zažívají každý den. Po čistě filmové stránce je CO ŽERE GILBERTA GRAPEA lepší film. Zde je to ale stále velmi dobrých 74%. ()
Klasický nezávislý film s minimálními prostředky, lehce dokumentárním přístupem a zobrazující outsiderství - tentokrát na téma život s autistou. Docela přesvědčivé a místy drásavé. Závěrečné usmíření bylo trochu nevěrohodné (hlavně, že by se Charlie dokázal naučit taneční číslo), ale proč ne, i pohádkové konce mají ve filmech své místo. /20. 3. 12./ ()
Jak ukázat přiblblým teenagerům, podobným těm spolužákům Tommyho, jaké to je být 16letý kluk, mít za bratra mentálně postiženého, mít ho rád takového jaký je a ještě si nabalit roštěnku? Natočit Black Balloon. No nevim, zda je to ale ten nejšťastnější příklad z filmařského hlediska. Hlavní problém je už v představiteli Charlieho, ten jeho autismus jsem mu teda nesežral ani náhodou a otravuje celý film tím, jak příliš moc se snaží…marně. Už jsme toto téma viděli několikrát dříve zpracované a mnohem lépe. Snímek nepřináší zhola nic nového a učelovost situací, jako třeba nákup v supermarketu (a stane se co? No?) byla minimálně na protočení očí. A připadá mi, že to s tou „reálností“ tvůrci asi fakt mysleli vážně…možná tak v Americe nebo v Austrálii. Díkybohu za Toni Collette v roli matky Maggie, jež byla jedna z mála věcí co mě na filmu neiritovaly. ()
Na ČT2 mi sice utekl úplný začátek, ale přesto se odvážím hodnotit. Působilo to na mě jako zajímavý náhled do rodiny s autisktickým synem. Snímku se s neuvěřitelným "elánem" daří zobrazit pocity, jaké k duševně chorému chová nejen jeho bratr a blízcí, ale i vzdálenější okolí. V podobně syrových filmech se sice příliš nevyžívám, ale naprosto chápu, že tento film získal nějaké ceny a setkává se s poměrně vysokým hodnocením. ~(3,9★)~ ()
Reklama