Biela vrana

Filmy zabývající se touto tematikou většinou dost tlačí na city, ale to samozřejmě jinak nejde. Jelikož jsem hodně citově založená, u některých scén jsem se trochu kroutila - měla jsem chuť začít nadávat těm klukům, co se posmívají postiženým lidem, měla jsem chuť do nich šťouchat stejně tak, jako oni šťouchali do Charlieho.. prostě jsem chtěla "něco" udělat a ne jen sedět a koukat se na tenhle film.. Ale nic by stejně nepomohlo. Na světě vždycky byli, jsou a budou hlupáci, kteří nechápou, že člověk může být nemocný, aniž by za to mohl, a i když je nějak nemocný, tak je to pořád člověk z masa a kostí, člověk se srdcem a city. Naštěstí jsou tady i lidé, kteří nevidí například autistu, ale obyčejného kluka, který je trochu neobyčejný, no a co? Co je na tom špatného? Nic. Někdy stačí jeden člověk, který nám ukáže, že ne všechno je tak tragické, jak to vypadá, musíme se jen trochu přizpůsobit a nemyslet na to, co si myslí ostatní. Pak se probudíme a uvidíme "to".... V tomhle případě šlo o přijmutí faktu, že se Charlie asi už nikdy neuzdraví a Thomas ho musí přijmout takového, jaký je. (11.10.2011)

Bála jsem se, že to bude jen další film ála legendární snímek Co žere Gilberta Grapea bez patřičných kvalit, ale Bílá vrána rozhodně obstojí. Při tomhle filmu ve mně emoce doslova cloumaly - prostě drama o lidských vztazích jak má být. Chválím i velmi kvalitní herecké výkony vcelku neznámých herců, sehráli to naplno a opravdově. (22.09.2010)

Asi jsem nebyl nalazen na notu tohoto filmu, ale docela mne zklamal. Nudil jsem se u neho totalne, nedonutil mne totiz premyslet nebo se alespon zamyslet nad nekterymi vecmi. Vetsina scen byla v podstate klise a filmari nedali do sveho dilka zadnou originalni myslenku. A v neposlednim rade me iritovali hlavni predstavitele "normalnich" lidi, kteri mi byli naprosto nesympaticti a hlavne mi neprislo, ze by umeli hrat. (11.10.2008)

O tom, jak je důležité přijmout nejen sám sebe, ale i svou rodinu, ač není taková,jakou bychom si ji představovali. Thomasovi v tom pomůže jeho krásná a trpělivá spolužačka. Rodiče byli strašně silní, neumím si představit tuhle situaci. Bohužel neměli tolik času na své "normální" dítě. Moje oblíbenkyně Toni Collett byla zase dobrá. (09.01.2013)

Klasický nezávislý film s minimálními prostředky, lehce dokumentárním přístupem a zobrazující outsiderství - tentokrát na téma život s autistou. Docela přesvědčivé a místy drásavé. Závěrečné usmíření bylo trochu nevěrohodné (hlavně, že by se Charlie dokázal naučit taneční číslo), ale proč ne, i pohádkové konce mají ve filmech své místo. /20. 3. 12./ (20.03.2012)