Biela vrana

Asi jsem nebyl nalazen na notu tohoto filmu, ale docela mne zklamal. Nudil jsem se u neho totalne, nedonutil mne totiz premyslet nebo se alespon zamyslet nad nekterymi vecmi. Vetsina scen byla v podstate klise a filmari nedali do sveho dilka zadnou originalni myslenku. A v neposlednim rade me iritovali hlavni predstavitele "normalnich" lidi, kteri mi byli naprosto nesympaticti a hlavne mi neprislo, ze by umeli hrat. (11.10.2008)

Jedním slovem výborný. Další dílko, které se nenápadně krčí stejně jako Keith v ústraní kvůli zdání teenegerovského rádoby dramatu, přestože se jedná o výborná dramata , která mnohdy nejsou k vidění u věhlasnějších jmen. Ale oboje byli skvělé. Zpátky k vráně. Hodně silný příběh, skvělá kamera, výprava a především herci (pro mě je Luke Ford od teď pan herec, protože takhle skvěle zahrát autisu klobouk dolu.) Jsem rád, že se takovýchto děl točí čím dál víc, protože doopravdy chytnou za srdce, vyvolávají emoce a já si říkám, že život Thomase bych asi nevydržel. Takže plnej počet a BRAVO! (14.02.2009)

Maj doma autistu, vše je na zámek, proč zůstala na začátku filmu ta vajíčka na krajíčku stolu? To byla velká nezodpovědnost. Ve filmu je moc křiku a některé situace mi nesedí. Vstupy s bratrem autistou nejsou smutné, ani lítostivé spíš budí dojem umělotiny. Otázka taky zní, kdo je vetší autista...zda táta, máma, Rex, brácha? Co jsem si z filmu odnesl?: Umělé dýchání a záchranu tonoucího. (20.02.2009)

V žádném případě se nejedná o "trapnou , nudnou , priživujúcu sa sprostosť" jak komentoval tento titul jistý uživatel ČSFD. Myslím, že právě filmy tohoto typu mají divákovi, který chce od filmu poněkud víc než pouhou zábavu, co dát. Především divákovi mladému. Můžou mu otevřít oči a napovědět, že ne všichni kolem něho jsou zdrávi a ne všichni kolem něho mají pouze běžné malicherné starosti. Podle mého soudu nemá být film pouze zdrojem zábavy, ale měl by i vychovávat nové, mladé generace k úctě k životu svému i těch druhých, všeobecně pak k pokoře, trpělivosti, slušnosti atd, atd. Každý z nás by si měl vždy a stále uvědomovat, že i on sám by se mohl někdy v životě dostat do podobné situace a měl by být na to psychicky připraven. Třeba tím, že skoukne Bílou vránu a zamyslí se, zda by sám takovou situaci zvládl (v roli rodičů či bráchy Thomase) a co všechno by ve svém životě musel pochopit, aby se zachoval v dané situaci co nejlépe - tedy nejlidštěji. A vo tom to je jistí komentátoři ČSFDll! Víte? (12.06.2009)

Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. (05.10.2013)