Umierajúce zviera

Elegy má našlápnuto k něčemu velkému, ale nikdy do těch míst nedojde. Jakoby se Coixet nemohla rozhodnout, co vlastně chce vyprávět, jakou emoci chce upřednostnit a čím diváka rozdrtit. Výsledek je pak rozpačitý. Chvílemi jsem už cítil Almiče a jeho thrillerově vášnivé napětí, jindy zase trochu z Chabrolovy Nevěrné ženy a hlavně jejího remaku. Když se mi však nedostalo ani jednoho, zkoušel jsem Elegy uchopit jako neobvyklé drama o stáří. Bohužel i tahle rovina je tisíckrát rozmlácená na padrť a mně prostě nezbývalo než si zkusit vzít ode všeho trochu, což však není úplně ta nejvděčnější cesta, jak si podobný film užít. 6/10 (28.04.2015)

Bylo to jako když si někdo koupí falešné zlato a věří, že je pravé. Nebo sice krásný obraz, na který se dá do alelujá dívat, ale nemá duši. Přesně tohle se vyklubalo z tvůrčí dílny, která podala snímek vizuálně bez jakékoli dynamiky charakterů, i když si o to scénář přímo žádal. Dvě tři scény od okamžiku posledního telefonátu až do Silvestrovské noci mezi hlavními hrdiny a první povídání po dvaceti letech šukání, měly potřebnou gradaci, která ovšem sjela dolů jak sinusoida. Pro celkové divácké uspokojení a lepší hodnocení je to bohužel žalostně málo. "Because in my head nothing is changed." (17.02.2012)

Poslechněte si tohle: před 200 000 lety první Homo sapiens uzřel bludičku ženského pohlaví. Po uvolnění Fenylethylaminu se začal červenat, bludička taktéž a prostě láska jako trám... Říká se taky, že člověk (zamilovaný člověk) má strašný nutkání svou lásku ochraňovat, být s ní. Tak hergott, proč nechal Kingsley mou milovanou Penélope na holičkách ve chvíli, kdy po něm toužila? Člověk pak začne přemýšlet, zda-li byla jejich láska opravdu opravdová. Co když on toužil po pevné kůži a ona po tučném kontě? No, film říká, že se milovali, ale prostě v mém mozku hlodá brouk jménem Pochyby a ten říká, že jsem jim to moc nevěřil. Ale herecké výkony zmiňovaných herců nepotřebují komentář epických rozměrů. Byli boží.. P.S.- červenáte se? Tak se červenejte.. Čau (20.03.2009)

Průměrné. Z Rothova fenomenálního textu udělala Coixet a scénárista Meyer sentimentální a okoukanou love story. Žádná dráždivost, anarchie, pornografie, je to hodné, uměřené, rozvláčné a místy dost nudné. Vyčnívá jen solidní Kingsley a výtečný Hopper (ten jeho cynismus měl ve filmu vévodit!). Vřele doporučuju místo lístku koupit knihu a namísto dvou hodin v kině ji přečíst. Netrvá to o moc déle a je to nekonečně silnější zážitek. (06.10.2008)

Kingsleyho přestalo bavit, že si z něj všichni dělají srandu, odložil tupé a stařecké přehrávání a vzmohl se k oscarovému výkonu ve filmu, jenž má hodně pomalé tempo, nevyhne se několika slabším (nudnějším) místům, ale je natolik inteligentní a životními pravdami a zkušenostmi nasáklý, že to ustojí se ctí. Jednohubková sedmdesátka, kterou už asi nikdy neuvidím, ale je mi jasné, co na ní akademici uvidí. P.S.: Chápu, že se český název odráží od jména knižní předlohy. To mi ale nebrání ho označit - nejen z marketingového hlediska - jako stupidní a nešťastný. (10.09.2008)