Josefína Mutzenbacher: Jak to skutečně bylo... díl 1.

Český dabing je skvost, ty hlášky jsou vážně neskutečné, to se musí uznat. Dost mě rozsekal hudební podkres :D Člověku to přijde jak nevinná pohádka a ono tůdle - a navíc je to vlezlý, ta Josefína je holt neúnavná (a menstruovat musí asi tak jednou za rok ve spánku a maximálně ušima). O zábavu je postaráno, svou "jiskru" to má, ale přidělit tomu více jak 2-3 hvězdy mi přijde přehnané:) (02.01.2015)

Tak po čase další sprostá kultovka, tady sice bez věhlasnýho CZ dabingu, zato ale v super otitulkovaný půlnoční projekci - tj. potlesk za každý cumshot. Josefína je veselá groteska ("lascivní komedie"), správně ujetá, ale i -- nekecám -- podezřele slušná jako film. Rhombergová je skvělá jako nestydatá dcerka, vyloženě prkenný snad nikdo z herců, děj jde nějak kupředu, hlášky baví a hodně se tu hlásí i při akci, sympaticky není nic svatý, kouzlo navíc přidává ta barokní výtahová music (či kam to žánrově spadá). Díky Otrlý divák 2018. (04.03.2018)

Kdo tohle nebo nějaké pokračování neměl na začátku devadesátých let ve své videotéce, ten to tam má dodnes :-). 100% kult. Dějové péčko dokazující, že němci jsou naprostí šílenci. Snad 20 scén v každém díle, neskuteční bobři na všech částech těla, šerednější herečky a menší mužské vybavení v jiném P- ani normálním filmu opravdu neuvidíte. (12.01.2010)

Po letech jsem se z nostalgie vrátil ke staré osvědčené německé klasice. Sice někdy až třeskutě vtipné hlášky nebo dialogy kouzelného českého dabingu už nejsem schopný citovat doslova tak jako kdysi, ale pořád si myslím, že tato legenda není jen tak ledajaké - řečeno metaforicky - bezpohlavní porno, jakých se dnes produkují neskutečná kvanta. Josefína je legenda a takovým patří čestné místo na piedestalu filmových dějin bez ohledu na žánr. Totéž samozřejmě platí i o některých jednotlivých scénách (zejm. scéna s farářem). Samozřejmě kvalita prudce poklesla u pokračování, které jsou méně dějové a v nichž v hlavní roli už neexceluje přirozeně půvabná Patricia Rhomberg. Belle Époque! Belle Oeuvre! (14.03.2016)

Když se porno v sedmdesátých letech dostalo do kin, čelilo tím současně výzvě, jak diváky zaujmout na ploše celovečerní stopáže. Jednou z logických cest bylo využití a přitvrdění již existujících žánrů erotických a sexploitation filmů. V případě německé produkce to znamenalo, že se porno stalo logickým vyústěním populárních lechtivých komedií přelomu šedesátých a sedmdesátých let, které zase představovaly lascivní a záměrně podvratné variace konzervativních heimatfilmů padesátých let. Tento rodokmen je přesně patrný i na nejproslulejším titulu zlaté éry německého porna, Billianově "Josefíně". Vyprávěnka o sexuálním rozkvětu titulní hrdinky důsledně kopíruje motivy a styl heimatfilmů, tedy až na to, že tentokrát mají bezstarostnost mládí, moudrost tradičních autorit a rodinná pospolitost výrazně košilatější a explicitnější podobu. Stylově pak film náleží ke kostýmní a historické linii heimatfilmů, které se opájely kašírovanou idylou devatenáctého století a vyobrazovaly život dobové šlechty či měšťanstva (druhý směr představovaly snímky oslavující prostý život na německém a rakouském venkově, obzvláště pak v alpských oblastech, na který zase karikaturně navazovaly hambaté komedie v čele s "Tři Švédky v Tyrolích" a jejich porno variace jako "Bienenstich im Liebesnest"). Právě držení hereckého stylu heimatfilmu a především pak dobové mluvy zde zakládá velkou část humoru, který zůstává zcela ztracen v překladu. Humor je ale zastřešujícím principem i pro sexuální scény, u kterých je mnohem větší pozornost než jednotlivým prostocvikům věnována expozici a jejímu rozvedení do celé scény (viz famózní sekvence s fotografem či páterem). Ostatně "Josefína" překvapí právě svým pojetím sexu, které se vymyká nejen obsesivní výkonnosti dnešního středního proudu porno produkce, ale i slastné prostopášnosti zlaté éry. Sex zde není projev touhy či chtíče, ale prostě zábava. Nesejde pak vůbec na tom s kým a kde je provozována, měřítkem je jen a pouze jaké potěšení přinese. Proto také film, ačkoli by se mohlo z expozice řady scén zdát, že z žen dělá jen objekty a komoditu, naopak stojí nad obvyklými genderovými schématy. Sympatická hrdinka naopak v jakékoli situaci zůstává zcela autonomní a svéhlavou osobou, která se ohlíží pouze na to, jestli dosáhne orgasmu, při čemž je jí zcela jedno, za jakých okolností. Na závěr si zaslouží zmínit i rozverný meta humor, který přichází ke slovu v úvodní a závěrečné pasáži filmu, kde scény původně uvozené jako diegeze náhle boří čtvrtou stěnu, když hrdinka začne oslovovat publikum, zatímco si při tom užívá tělesných radovánek. Ačkoli úspěch Billianovy první Josefiny vedle k natočení ještě řady pokračování, v žádném z nich nejen že se titulní role už nezhostila úžasně přirozená a osobitě přízemní Patricia Rhomberg, ale ani nedosahují zábavnosti, rozvernosti a sofistikované prasáckosti tohoto zaslouženého kultu. (10.05.2015)