Biela stuha

Smutné, depresivní, tísnivé, ale vynikající Hanekeho drama tentokrát v černobílém provedení (velmi moudré rozhodnutí oproti původně zamýšlenému barevnému), které jen napomohlo vystihnout tu správnou atmosféru. Já jsem maximálně spokojená i za ten fakt, že nebyl až tak explicitní, jako v Funny Games. Film, který mě i přes svou delší stopáž udržel v napětí a stálé bdělosti až do finálního konce si zaslouží určitě plné hodnocení. (09.11.2012)

Vlastně jsem úplně nepochopil co se pokoušel Michael Haneke tímto filmem sdělit a ač jsem byl učarován formou nebyl jsem úplně přesvědčen o mimořádnosti tohoto snímku. Ovšem postupně se mi film v hlavě rozležel a na povrch začaly vystupovat jeho skryté, zakódované kvality. Až jsem přišel na to, že Die Weisse Bande toho prostřednictvím symbolů sděluje mnoho. Podle mého názoru v něm lze číst, možná i mimoděk, stav psychiky lidstva 20. století. Výpady proti baronovi a jeho rodině jakoby naznačovaly bolševickou závist vůči bohatým, útok na postiženého Karla jakoby symbolizoval blížící se nacistická zvěrstva. Skrytá morální prohnilost většiny rodin je pak příčinou tohoto zla. To je však jen můj osobní výklad a rozhodně není ani jediný ani definitivně správný. Vzhledem k tomu, že je film tak mnohoznačný ho lze vykládat různě a to je skvělá vlastnost. (13.12.2010)

Humanistická sonda doprostřed skupinky černo-bílých lidských duší, sice takřka bez emocí a bez pointy, kterou bychom v případě běžných příběhových měřítek automaticky a neoblomně vyžadovali, ale zato s nejúchvatnějším a nejčistším obrazovým i hereckým znázorněním jedné filmařské vize za dlouhé roky. Dech beroucí střet andělské nevinny a tvrdé disciplíny s násilnou lidskou zvráceností, kde není důležité kdo nebo proč, nýbrž JAK - snad jediný Hanekeho film, u něhož pokud přistoupíme na mistrovu náročnou psychologickou hru, budeme odcházet s hřejivým pocitem nejen diváckého, ale především čistě morálního uvědomění..... (22.09.2015)

Pečlivě rozvržená hra s divákovým důvtipem a trpělivostí, které k dokonalosti chybělo snad jen hutnější zakončení. Kdo před shlédnutím neviděl poslední Henekeho snímek, bude ve tmě tápat o něco více, což je zde paradoxně pozitivum. Že by Funny Games Deutschland? A já čekal k uzoufání nudnou historku z černobílé německé vesnice... (19.03.2012)

Bílá stuha není ani tak temný thriller nebo dokonce kriminální drama, jako spíš výlet do počátku 20. století a precizně předvedená ukázka dobového myšlení a hierarchizace společnosti. Pozdně patriarchální systém, kde slovo živitele rodiny bylo zákonem a kdy výchova se odehrávala nejen v přísně náboženském, ale především autoritativně konzervativním duchu. Řád, pořádek a autorita, kde se pod rouškou spořádanosti odehrával nejeden temný příběh a spousta věcí se úspěšně zametala pod koberec. Masturbace byla zločinem, ale pohlavní zneužívání se neřešilo. Haneke je výborný režisér a na tomhle filmu je to znát. Zneklidňující atmosféra vesnice daleko od civilizačních center, kam ještě nedolehly vymoženosti moderní techniky a moderní liberální filozofické směry. U některých Hanekeho filmů mi vadí jeho manipulace s divákovými city a nedořečené konce, ale tady u mě zabodoval. Ten znejisťující konec se spoustou temných podezření, náznaků a děsivých vizí tak nějak zapadá do doby počátku 1. světové války a konce té staré poklidné patriarchální společnosti. Celkový dojem: 90 %. (25.03.2012)