Medená veža

Velmi silné drama o životě, o lásce a o nádherné a drsné přírodě. Slovensko zde ukazuje svou nejkrásnější stránku, a to jsou nádherné hory, které vám v některých záběrech vyrazí dech a možná i způsobí závrať. Do toho je pak vložený příběh o kráse a žárlivosti, který je skvěle, až minimalisticky zahrán. (26.11.2014)

a hlavně sem do toho cpát ideologii.Prostě to bylo o tom,že tři chlapi si spokojeně žili do doby, než se jeden zakoukal do ženské.ten film jsem poprvé viděla před mnoha lety a ani tak na něj neusedla patina času.Žádná digitalizace .Štáb se musel za záběrem poctivě i s technikou vyšplhat.Žádné "domalování" ve studiu.Ale zůstal ve mě pocit nostalgie ,protože většina protagonistů už nežije.A hezký chlapi tehdy vypadali jinak než v dnešní době. (16.01.2023)

Jeden z nejkrásnějších slovenských filmů. Film (nejenom) o krásném mužském přátelství, a o tom, co se všechno přihodí, když se objeví žena (krásná Emília Vašáryová). Překrásné horské scenérie Vysokých Tater a skvělá hudba Zdeňka Lišky vytváří nádherný baladický příběh se spoustou laskavých, veselých, tragikomických i dojemných situací. Každopádně i po skončení filmu vám některé scény zůstanou nadlouho v paměti a není to zdaleka film, na který byste brzy zapomněli. Já osobně velice rád srovnávám tenhle film s francouzským filmem Dobrodruzi (protože mají námětově mnoho společného). Místo slovenských hereckých hvězd si mohu dosadit hvězdy francouzské, horské prostředí nahradit atraktivním nížinným a hlavně mořským, ale vyznění obou snímků je pro mne absolutně srovnatelné a jen těžko mohu rozhodnout, kterému z těchto dvou filmových klenotů bych dal přednost. (13.03.2017)

Dnes už by nikdo asi takový film nenatočil, nádherná horská balada s podmanivými Tatrami, krásnou Emílií Vašáryovou, škoda jen, že méně odvážnou než sestřička v Postřižinách a příběhem o pravém přátelství. I přes svůj tragický podtón působí Medená veža neuvěřitelně uklidňujícím dojmem. Chyběly mi tu tedy jen ty horské kozy... (14.01.2014)

Pekny pribeh o tom, ako jedna samica zlikvidovala kamaratstvo troch muzov. A slovenske hory dokazu byt pekne krute niekedy ...... najma Vysoke Tatry. Kazdy ich podcenuje /ked som zvladol Alpy, Tatry mi nemozu robit problem, nie ? ..../. Su to najmensie velhory Europy, ale stale klasicke velhory so vsetkym, co k tomu patri. Za to, ze ich ludia casto podcenuju, sa vedia kruto pomstit. Kruto. A okrem zniceneho kamaratstva je Kobaltova veza aj o tomto. V roku 1970 vdaka Moskovskym protokolom 1968 uz normalizacia bezala naplno, a tak reziser Martin Obleceny a tvorcovia chceli natocit nieco, v com nebude normalizacia a sivost a sedivost kazdodenneho zivota pevne zviazaneho normalizacnym rezimom. Normalizacia totiz zarezavala uz vsade : film, hudba, politika komunalna aj vysoka, rozhlas, televizia, noviny - proste vsade. Chceli ujst daleko /do velhor/ od normalizacneho rezimu a normalizacnych sudruhov. Preto vznikol tento film. Olovnatu Vezu mozno este stale povazovat za mimoriadnu kvalitu konciacich sa 60. rokov. A jednoznacne je to pre mna najlepsi diel trilogie - kvalita oboch dielov nema sancu na najlepsiu jednotku. Rezia Martina Obleceneho taktiez na urovni. Kecom a dristom okolo toho, ze vznikla atmosfera niecoho neuchopitelneho a nenavratneho som nerozumel nikdy - a ani im nechcem rozumiet! Za rok 1970 mam vsak ovela radsej Tapakovu Rysavu Jalovicu a Ctyri Vrazdy Staci, Drahousku. 86 % (04.05.2013)