V odborné péči

Geniální dílo, které mě chytlo prakticky od prvního momentu, kdy terapeut sedí naproti plačící ženě, nevhodně, výzývavě oblečené, ale s fascinující mimikou. Ze začátku byl zájem, ale do konce prvního dílu mi bylo jasné, že čelím něčemu zcela výjimečnému. Seriál ve mě vyvolal pocity, které jsem před monitorem nebo obrazovkou ještě nikdy necítil. Kdyby mi bylo osmnáct, rozhodl bych se stát se terapeutem, o tom nemám pochybnosti. Už jen proto, abych mohl být divákem podobných strhujících historií ze skutečného života. Nemusel už bych se dívat na filmy a seriály. Na závěr dílčí zhodnocení - všichni herci jsou výborní, ale přesto mě nejvíc pohltil šarm dam: Laury (ze začátku), Sophie (hlavně později) a Kate (výslovnost Michelle Forbes je nezaměnitelná, vryla se mi do paměti už od jejího vystoupení v Lost, třebaže pronesla sotva čtyři věty). Velkým plus je hudba, rozmanitá a působivá. Zato venku je buď bouřka, anebo ptáci zpívají tak, jako by měl Paul za oknem voliéru plnou kosů. (20.04.2010)

Pokud se ve filmové branži už delší dobu mluví o nedostatku kvalitních scénářů, je odpověď po tomto seriálu nasnadě: dobří scénaristé teď píšou pro televizi. Po prvních deseti dílech dávám plný počet hvězd, excelentní experiment, který ani trochu nenudí, je tvůrčí a přitom přívětivý k divákovi. Skeptický tón, nezvyklý pro americký televizní pop, je dozvukem originálu, který je údajně ještě syrovější. (27.02.2010)

Při první sérii jsem byl nadšen jako u obrazovky málokdy. Na jednu stranu se usadil "hypnoticky" charismatický Gabriel Byrne a na druhou zajímaví a přitom stále naprosto realističtí pacienti. Sledovat, jak se postupně odkrývá jejich charakter, jak se vykreslují hluboko zaryté příčiny problémů, které se původně jevily povrchní a jak vůbec funguje dynamika psychoterapeut-pacient - to všechno bylo takřka dokonalé. Vrcholem pro mě pak byla samotná Paulova terapie, která ukazovala, že i on je jen člověk, co si potřebuje spoustu věcí urovnat. První série předvádí jednu z nejlepších demonstrací psychologie na obrazovce a myslím, že do jisté míry představuje i terapii pro diváka. I já sám jsem se přiučil něco o čtení mezi řádky... Druhá a třetí série se mi zdá trošku poskvrněna tlakem produkce na "zajímavější", tedy v tomto případě "extrémnější" pacienty a jaksi masám více srozumitelné psychologizování. Přesto stále zaokrouhluji nahoru. 9/10 (18.09.2012)

První série - 90 % : Jedna místnost, terapeut, klient. Společně si povídají a prožívají. Fascinující podívaná. Četl jsem vyjádření jistého odborníka, který se vyslovil ve smyslu, že by seriál klidně mohl sloužit jako součást psycho-terapeutického kurzu. Na piedestal dokonalosti tento kousek vyzdvihují vypiplané dialogy, opravdu skvělí herci a uvěřitelný psychický přerod hlavních hrdinů. Výborný seriál, ale asi ne každého toto téma zaujme...Druhá série - 85 % : (08.12.2011)

106 dnů ze života terapeuta Paula Westona, které z vás mimo jiné mimoděk udělají o něco lepšího posluchače. Mezi klienty ty ostatní jasně převyšuje především naprosto dokonale zahraná a skvěle napsaná postava neurotické právničky a svobodné bezdětné workaholičky Mii (pondělí, 2. řada), která si navíc vysloužila i nejlépe vypointovanou katarzi. (29.08.2011)