Hobit: Smaugova pustatina

Druhý Hobit je rychlejší, akčnější a snad i trochu intenzivnější. Čas se krátí, nebezpečí nabírá na síle i tvaru (ztvárnění Saurona je velmi působivé) a přitom ochránce Gandalf si odskočil na velkou (odbočku). Naše hobití výprava si zkrátka musí stoupnout na špičky a pochlapit se. Zakomponování elfů, zejména krásné Tauriel, proběhlo hladce - je pravda, že příběh v ničem neskřípe, ale také málokdy dokáže pořádně zatnout (dračí) drápky. Filmu trošku chybí nefalšovaně ryzí emoce a hloubka, např. scéna s pavouky by v podobě Pána prstenů byla určitě hrůzostrašnější a prožitější. 90% scén těží takřka jen z krásných vizuálních efektů a opulentních záběrů, což sice při samotné projekci nevadí, ale s odstupem času to působí splachovacím dojmem. Zdá se mi, že místo, aby se po zhlédnutí v hlavě formoval celistvý epický příběh (jako u Pána prstenů), tak zde se vám do paměti vryjí jen jednotlivé scény převážně v závislosti na tom, jak působivý měly vizuál. Jejich samotné pořadí a zařazení do příběhu je pak vedlejší... 7/10 (12.12.2013)

// Akčnější, vtipnější, svižnější, více zaměřené na charaktery než na příběh, hudebně originálnější, vizuálně snad ještě barevnější a nepochybně také napínavější. To všechno platí o druhém Hobbitovi, se kterým mě Jackson vzal na cestu, ze které se mi vůbec nechtělo vracet! Story se konečně košatí, začíná jít do tuhého, Smaug s hlasem B. Cumberbatche je démonský, Tauriel s tváří E. Lilly je moje nová platonická láska a Gandalf konečně ukázal, jaký šílený badass umí být. Chci víc a chci to hned! (12.12.2013)

Kouzlo je pryč. Poprvé. Ve všech ohledech slabší než první film, tam kde se divák mohl v jedničce zastavit, být okouzlen prostředím a pobavit se dobrým dialogem, tak tady se pořád někam pospíchá, staré postavy se nerozvíjejí a na nové se kašle a Jackson s Lesniem pořád otravně kroutí kamerou do boku. (18.12.2013)

„Kto je tento hnusný chlap?" – „To je moja žena." – „A toto odporné stvorenie? Nejaký mutant?“ – „To je môj syn Gimli.“ Evangeline Lilly je o ničom (v trojke mi pripadala zaujímavejšia, keďže medzičasom zapracovali na jej charaktere), zato nečakaný (?) návrat Legolasa hodnotím s nadšením. Jedno treba Jacksonovi uznať: vizuálnu stránku. Oblečenie, masky, rekvizity, výprava exteriérov i interiérov, všetko pôsobí veľkolepo a realisticky (okrem elfského väzenia, to vyzerá aj pri siedmej repríze neskutočne umelo). Bohužiaľ, ani v dvojke sa mu nedarí úspešne predstaviť všetkých členov družiny. Finále s drakom je síce patrične ohromujúce, ale pri jeho sledovaní som sa nemohol zbaviť naliehavého pocitu, že sa nudím. Scénu so splavovaním rieky hodnotím ako jednu z dvoch najlepších akčných scén trilógie (a zároveň ako predčasný vrchol nielen dvojky, ale dokonca celej trilógie). Scenár bohužiaľ zjavne šili horúcou ihlou, mnohé veci sú v ňom len preto, aby v ňom boli (Beorn je síce skvelý, ale v trojke ho ponížili tým, že mu dali len pársekundové cameo, čím sa spätne znížil význam tejto postavy v univerze), logika si často berie dovolenku (škrati si na osamelý domček v lesoch netrúfnu, ale na majstrovsky zabezpečené elfské kráľovstvo áno?), náhody udierajú do očí (viem, že počet sudov nakoniec tak úplne nesedel, čo bolo vtipné, ale aj tak ich tam bolo plus-mínus presne toľko, koľko trpaslíkov a pritom je zrejmé, že ide o náhodu, keďže ich nechystal Bilbo, ale už tam boli dávno predtým) a pobavilo ma aj to, ako má Beorn hysterický monológ o tom, ako neznáša trpaslíkov a nemieni im pomáhať. Ale škratov neznáša ešte viac, takže trpaslíkom napokon pomôže, ale iba tým, že im poskytne kone (ťažko povedať, kde ich vzal tak veľa), ktoré údajne nutne potrebujú, inak bez nich umrú. Nasleduje štvorsekundová scéna cválania, trpaslíci z koní zosadnú a pošlú ich preč. Wtf. Inak to ale má plno skvelých scén a pôsobivých momentov, ako je pavúčí les a halucinogénna pasáž, ktorá predchádza stretu skupiny s pavúkmi. (21.11.2016)

Pokiaľ som prvú časť druhej hobbitej trilógie označil za stávku na istotu, tak musím povedať, že v druhej časti Jacksonova parta rozhodne s ničím nepárala. Odbremenené predstavovanie postáv a zdĺhavý proces rozbehnutia príbehu na plné obrátky znamená voľnú ruku pre divácky atraktívnejšie dobrodružné scény. A tých je v tejto časti požehnane. Od začiatku je to celé jedna veľkovýpravná dobrodružná fantasy so všetkým, čo k tomu patrí; ako sme na to boli zvyknutí u LoTR pred desiatimi rokmi. Stále je vidieť to nadšenie a entuziazmus v hereckých výrazoch hercov, ale najmä zapálenie pre prácu tvorivého týmu, ktorí neustále vymýšľajú nové triky, zábery a uchvacujú neskutočnými fantasy prvkami a nápadmi. Príbehovo je to možno trošku nafúknuté, dialógy už boli aj inteligentnejšie, ale celé to speje k veľkolepému finále, putovanie a strastiplná výprava naberá na intenzite a práve to sú aspekty, vďaka ktorým prehliadnem tých pár nedostatkov. 90%. (05.10.2014)