Silent Pain
Réžia:
Martin Hollý ml.Scenár:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrajú:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (viac)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(viac)Videá (2)
Recenzie (413)
Bolesť vždy čaká niekde vedľa a príde. Ale nikdy neostane. Tak pravil skúsený dedo, ktorý bolesti zvládol dosť. Všetko ticho, bez pátosu a dramatických scén. Pripomenul mi, že dnes je všetko hlučnejšie, okázalejšie a dramatickejšie. Zabudli sme na časy núdze, trápení a bolesti. Aj preto treba pripomienku. Obzvlášť v takejto podarenej podobe. ()
"Bolest se vždycky vrátí, ale nikdy nezůstane." Z trojice porevolučních "armádních" filmů mi tenhle přijde nejlepší. Mám ho hodně rád. Je zvláštním způsobem zábavně smutný a smutně zábavný. To prolnutí vojenské sebekarikatury a smutné kruté reality je neuvěřitelně působivé. Za což může velmi dobře napsaný scénář a skvělé obsazení. Zedníčkův Smrtibrácha rve rodidla. ()
Snímku jednoznačně vévodí kamera Vláčilova častého spolupracovníka Františka Uldricha s incenací bezeslovných scén (pohřbení urny s hrdinovým tatínkem, prvomájový průvod) a hudba Svatopluka Havelky. Poněkud se opožďují herecké výkony, Rudolfu Hrušínskému z pusy příliš nejde nejen valašský dialekt, ale i filozofující monology, představitel jeho vnuka je poněkud matný. Naopak některé epizodní role jsou zahrány excelntně - Stanislav Zindulka a Jan Vlasák. Film poněkud svádí ke srovnání se Smuteční slavností, která se k premiéře dostala zhruba v tutéž dobu (k níž mimo jiné napsal hudbu taktéž S. Havelka) a má s ní podobnou část námětu, poetičností se však blíží spíše Všem dobrým rodákům (vojenské scény zase Jirešovu Žertu), Tichá bolest je jistě film zajímavý a slušný, ale přeci jen méně dokonalý než tři jeho předchůdci z konce 60. let. ()
Jeden z těch filmů, které v době svého vzniku lehce proletěli diváckou veřejností a ani nyní není nijak znám. Já sám jsem se o existenci nějaké "Tiché bolesti" dozvěděl až poměrně nedávno. A to všechno je škoda, poněvadž by se dalo říci, že se jedná o malý klenot. Nějaké nedostatky se také najdou - film mi připadal příliš rychlý a příliš krátký. 85 minut je zoufale málo. Ale díky bohu za to. Film vypráví s citem osud chlapce, který slouží svoji vojenskou povinnost u PTP a přitom se retrospektivně vrací do dětství a vzpomínek zejména na svého dědečka. Zároveň je sympatické, že nic přehnaně nesoudí a prvoplánově neodsuzuje. Kromě příběhu je hybnou silou filmu i herecké obsazení. Rudolf Hrušínský opět famózní. Vítězslav Jandák byl rovněž vynikající, pro role fanatických lampasáků se snad narodil. Překvapili i ti od kterých jsem nic nečekal - ne moc známý Ivan Jiřík, Pavel Smrtibrácha Zedníček a i Martin Dejdar svou roli svobodníka, který odmítá postavit most, zahrál přesvědčivě. Hodně scén z filmu se vryje do paměti (nejvíce asi tank v bažině). "Tichá bolest" vznikla v uspěchané čerstvě porevoluční době, tudíž drobné prohřešky (žádný ale není do nebe volající) odpouštím. Určitě jeden z našich nejlepších porevolučních filmů, který si zaslouží mnohem větší ohlas, než jaký je mu zatím předkládán. 93%. ()
"Vám nespolehlivým živlúm zbraně do rukou nikdy nedáváme. Leda tak lopaty..." Filmy M. Hollého nikdy nevynechám, myslím , hlavne tie, ktoré som ešte nevidel. Tichá bolest sa drží v rebríčku csfd vysoko a už pri sledovaní mi bolo jasné, že právom. Výborná rola pre Hrušínského, postava, ktorá u mňa vyvoláva pocity starých dobrých časov. Osadenie príbehu do povojnového obdobia a komunistického vzostupu pri ktorom zoťali každého, kto sa im protivil mi vyhovuje a musím dodať, že podobných filmov a príbehov sa nikdy neprejem. Vtipné momenty fungujú rovnako dobre ako tie vážne a pri sledovaní si nejeden divák spomenie na klasiku Čierny baróni. Škoda, že mladý I. Jiřík herecky Hrušínskemu nestíhal, inak by to bola dokonalosť. No a mladý cigán - D. Cinkota dokázal to, čo wermacht nedokázal za celú vojnu...80%. ()
Galéria (4)
Zaujímavosti (6)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
Reklama