Duel Frost/Nixon

Aby som tento nerovný súboj charakterov priblížil aj na naše reálie, použijem prirovnanie. Predstavte si Adelu Banášovú, ako sa pred televíznymi kamerami snaží dobojovať k pravde o nekalej činnosti Vladimíra Mečiara. Konverzačka, pri ktorej občas zabudnete dýchať, patrí k vrcholom tvorby režiséra Apolla 13, Rivalov alebo Čistej duše. (30.03.2016)

Z filmů se scenáristickým podpisem Petera Morgana, které jsem zatím viděl, patří Duel Frost/Nixon bohužel k těm slabším. Na jedné straně perfektní herecké výkony Franka Langelly, Michaela Sheena, Sama Rockwella a Kevina Bacona a podařená dokumentární atmosféra, na straně druhé vcelku zbytečné postavy včetně (bohužel) Rebeccy Hall, jejíž smysl jsem úplně nepochopil, a stěží uvěřitelné scény mimo kamery - například ten noční telefonát. Hádám, že původní divadelní hra je koncentrovanější, a tím pravděpodobně i lepší. (29.08.2023)

Jo tak Howard se zase vytah. Dvouhodinovej film o jednom interview (respektive ctyrech) muze znit sice trochu nudne, ale nastesti je film, pres trochu dokumentarni styl, pojatej docela zabavnou formou a neni celej jen o tech rozhovorech. Dobrou polovinu filmu totiz jen trva, nez se vse podstatny zaridi a rozhovory zacnou. U samotnejch rozhovoru mi ale prislo, ze jsou podany dost zjednodusene, originalni jsme sice nevidel, ale prislo mi to zbytecne zkraceny. No a jinak film samozrejme stoji na hercich. Sheen je zajimavej hlavne tim, ze si kratce po tomhle strihnul vrchniho vlkodlaka v tretim Underworldu a fakt si neni v tech rolich absolutne podobnej. Jeste jsem mel trosku problem s tim, ze mi prislo, ze ma namalovany oci. No z vedlejsich me potesil Rockwell, uchylnej Jones a vlastne i Bacon, kterej tu je ale krapet zbytecnej. No a pak tu je Langella, kterej se svym chraplavym hlasem je naprosto hyper charismatickej. Neprislo mi sice, ze by byl kdovijak podobnej Nixonovi, ale je fakt fantastickej. Skoda, ze letos je v oskarech slusna konkurecne, fakt bych mu ho pral. (17.02.2009)

Ron Howard je mistr filmového vyprávění. Když se mu chce a dostane do ruky skvělý scénář. Patos, jehož jsme svědky při boji mezi dobrým Michaelem Sheenem a fantastickým Frankem Langellou vlévá do žil proud okysličené krve a neúprosný pocit, že člověk sleduje něco, co se fakt reálně děje, nenechá (hlavně v posledním aktu) člověka vydechnout až do samotného konce posledního interview. Ron Howard je natolik sebejistý a pečlivě přidává na pompéznosti, když je to třeba, že jen zůstává rozum stát, že takto nevypadá každý jeho projekt. To, co film představuje, bude mnoho zainteresovaných zřejmě nenávidět. Také se možná jedná o populistickou koninu, která tíhne jedním směrem a manipuluje s lidmi (ostatně jako každý, nejen Howardův, životopisný film), ale jako film dělá všecko proto, aby nenudil, gradoval a nakonec vygradoval v tom nejluxusnějším provedení. Bravo, Rone! ... 85% (31.10.2015)

Dvouhodinová konverzace, která reflektuje jeden z černých stínů amerických dějin a přitom důkladně pitvá rozmanité lidské charaktery, je tažena řemeslně spolehlivou Howardovou režií a hereckým galakoncertem všech (!) zúčastněných. Ale i přes tu výjimečnost vedlejších partů je to nakonec výborný Martin Sheen a jeho kreakce ‚sedmdesátkového‘ metrosexuála, který padá na hubu, a hlavně (nebojím se užít slova) geniální Frank Langella, na nichž to přeci jenom stojí. To, jak Langella proniknul do postavy Richarda Nixona – vysokého, ale shrbeného muže, kterého dva roky aféry vyšťavily na kost, a on přesto stále má tu temnou jiskru v očích a ostrý jazyk, jímž dokáže odhánět protivníky – mi v mnohém připomíná olejářského magnáta D. D. Lewise. Fakt, že byl v ocarovém klání Langella politicky upozaděn ve prospěch homosexuálního Milka, mě nazdvednul ze židle. A závěrem ještě k Ronu Howardovi – nábožensko-konspirační křepčení odpuštěno, protože vizuální pojetí (vynikající střih i kamera) a celkový švih posouvá film na absolutí vrchol. Společně se Stoneovým W. jeden z nejzajímavějších ‚politických‘ filmů poslední doby (možná i let). (27.01.2009)