Pláč sovy

Průměrná podívaná naplněná filmovými klišé až po okraj (mě osobně nejvíc bilo do očí duo detektivů hodný-hubený-vysoký-černý a tvrdý-tlustý-malý-bílý). Julia Stiles hraje jak pod sedativy, hlavní je hrdina je takový nemastný,neslaný a docela i nesympatický. Jediná postava, která tento film trochu oživuje, je trhlá ex-manželka Caroline Dhavernas. Podobně je to i s režií - těžko říct, co přesně chtěl z tohoto filmu režisér mít, ale pod rukama mu vznikla táhlá nuda s pár světlými místy (,které ještě nejsou z většiny dotažené). V některých chvílích mi přišlo, že režisér sází hodně na hudební doprovod, který sice není špatný, ale je ponechán tak trochu na holičkách. Z tohohle se jistě dalo vytřískat víc. (14.04.2009)

Hodinu jsem si říkal, že když už ne thriller, tak je to slušná detektivka, kde je hrdina (zkraje nesympaťák, ale rychle mě to pustilo) namočenej do průšvihu, důkazy ukazují na něj a vy tomu nechcete věřit, ale pochyby máte, nicméně druhá možnost co vás napadá, je ještě absurdnější. To mě bavilo. Ale autor chtěl zřejmě sdělit nějaké poselství, které jsem nepobral, a zazdil mi tím dojem z dobře rozjetého filmu. # Mimochodem, sebejistý hlas Julie Stiles se mi moc líbí. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 6 | hudba 6 | humor 0 | akce 1 | napětí 3 | pustli bych si znovu 5 (13.01.2013)

Přefikl bych tě kamarádsky, ne teploušsky. Zajímavá věta hned na začátku tohoto snímku. Pláč? Co vy? Koukám na vás jak uklízíte...vaříte....jste šťastná...já jsem se jen díval. Lidi kteří snadno ztrácejí srdce nejsou v životě nikdy šťastní. Tedy obě ženy jsem mu nezáviděl, pak se to na něj všechno začalo sesouvat: byt, práce, stěhování...ale nějak jsem nepoznal smysl konce tohoto filmu. To je asi poprvé co se mi to stalo. Až to uvidíte, pochopíte, nebo taky ne. Až na ten konec to ale není špatný film. (06.04.2009)

Vážně jsem tomu chtěla věřit, snažila jsem se opomenout tu naprosto plytkou atmosféru a soustředit se na příběh a na ty pocity, ale tomuhle se prostě věřit nedá... Bejvalky jsou někdy mrchy, naivky věřící na osud zvou domů neznámý podivíny, expřítel často dostane choutky novýmu amantovi prohnat hlavou kulku, ale tohle je tedy příliš... Navíc emoce, které takové drama slibuje, jsou ploché a vůbec, kde je ten pláč? Kde je vztek, nenávist, zoufalství a nářek? To mi tedy uniklo, skoro jaky by to hráli zombíci... Zklamání... (06.05.2013)

Robert Forrester (Paddy Considine) a Jenny Thierolfová (Julia Stiles) se seznámí velmi nevšedním způsobem. Robert Jenny po večerech sleduje - jak vaří, stará se o domácnost - až ho při tom jednou Jenny načape. Ale nezavolá na něj policii, nýbrž se spolu dají do řeči, a nakonec zjistí, že si spolu plně vyhovují. Bohužel s tím se nechce smířit bývalý Jennin přítel Greg, který si na Roberta jednoho dne počíhá, a vyvolá rvačku. Když je druhý den Greg k nenalezení, prvním podezřelým je samozřejmě Robert ... Na film jsem se docela těšil (jako ostatně na všechny, kde hraje Julia Stiles). Tu mám už od 10 důvodů proč tě nenávidím docela rád, a nenechám si ujít žádný její film. Ale Pláč sovy jsem si radši ujít nechat měl, protože je to totálně zbytečný a překomplikovaný film - zápletka je docela hloupá, když se něco náhodou začne dít, je to přerušeno nějakým filozofováním, hlavní hrdina v podání Paddyho Considina je velmi nevýrazný (celý film mi přišel jako nafetovaný), a ani to, na co jsem se těšil nejvíc - Julia Stiles - mě moc nepotěšila (teda ona jo, ale její postava byla trochu padlá na hlavu)... (22.09.2009)