John Carter: Medzi dvoma svetmi

Suverénní pokořitel většiny Hvězdných válek, na první pohled možná naivní, při hlubším zkoumání ale vlastně velmi vyzrálý, nedětský a v dávkování informací rafinovaný a nepolopatický. Stylizace a řemeslné kvality dávají vzniknout momentům, které bych rozhodně čekal jinde, než v rodinném fantasy od Disneyho, práce s roztomilými motivy a jejich následné zvážnění, stejně jako užívání brutality, to všechno zde šlape jako po másle. Jediná možná objektivní výtka, totiž nedostatek emocí se stává obláčkem páry v momentě, kdy se John Carter vrhá doprostřed armády emzáků a kosí jednoho za druhým spolu s prostřihy na pohřbívání vlastní ženy a zatloukání jejího kříže... Pixar jede, i jako hranej... (09.03.2012)

Generický blockbuster, kde není jediná scéna, kterou byste pouštěli kamarádům nebo si sami pustili znova, kde se zapomnělo na něco tak elementárního pro každou space operu jako je výrazný záporák (chcete mít nové HVĚZDNÉ VÁLKY a zapomenete na Darth Vadera?) a kde se humor vyrábí opakovaným komolením jména hlavního hrdiny (jako třeba v GODZILLE). Přesto budu na JOHNA CARTERA hodný, protože jsem si u něj příjemně zavzpomínal na carterovský komiks, co jsem kdysi hltal v ábíčku. (08.05.2015)

Zatímco kapitán z Virginie pendloval mezi třetí a čtvrtou planetou naší sluneční soustavy, já se ocitl mezi světy bdělosti a útlumově-relaxační fáze, nejen na Barsoomu též známé jako spánek.. Rádoby epické sci-fi o svalnaté bleše na Marsu šlo nálepce kasovního propadáku svou urputnou jalovostí celou dobu naproti. Když se totiž vousatý brak pokryje slizem producentské family-friendly sterility, nedá se ani nic jiného čekat. Nu což, strejda Disney spočítal ztráty, popadalo pár hlav a jede se dál.. Nějaký přínos? Shadwell si běžel do drogérky pro samoopalovací krém a při pohledu na Stronga našli Ridleyho inženýři inspiraci k designu Engineera.. (15.08.2014)

Vidím, jak Mars září na obloze a zírá otevřeným oknem na můj pracovní stůl. Zdá se mi, že mě volá k sobě, tak jak mě dosud ještě nevolal od oné vzdálené noci hrůzy. Prostory vesmíru pro mě přestávají existovat a zřím před sebou krásnou černovlasou ženu, stojící v zahradě královského paláce - kolem její šíje ovíjí ruce malý hoch a dívá se s ní na vzdálenou planetu Zemi. U jejich nohou sedí obrovské ohavné zvíře se srdcem z ryzího zlata. Věřím pevně, že oni čekají na mne, a cosi mi v nitru našeptává, že se s nimi opět brzy shledám. - - - Kéž by v adaptaci následujcího dílu Burroughsovy ságy bylo více okamžiků podobným těmto... (09.03.2012)

V tomto případě snad ani nejde napsat nic, co by alespoň trochu mohlo navodit pocit objevnosti. Technické veletriky křísí starožitnou sci-fi pohádku, která žánrově kolísá mezi pohádkou, triviálním hollywoodským šmrncem a semtam se to - to je pravda - blýskne i vědou. Vědou ovšem natolik zastaralou a překonanou, že dnešku nemá co říci. Pokud má někdo dojem, že se jedná o jakousi adaptaci HVĚZDNÝCH VÁLEK, je dost těžké mu tento pocit vymluvit. Na druhou stranu lze tomuto opravdu dětskému výtvoru přiznat i podmínečné klady. Kromě patiny starožitné sci-fi křtěné lehce rodokapsem a klasickým dobrodružným žánrem, jak jej známe např. z CESTY DO HLUBIN ŠTUDÁKOVY DUŠE (Žlutý šejk čtený nejen studentem, ale i jeho viditelně upoutaným profesorem) je to souvislý děj, jakž takž uvěřitelné zvraty a stále nevšedně působící 3 D technologie. V dnešní nadprodukci akčnosti, násilí a často krajně přihlouplých scénářů to zase není tak málo. (08.03.2012)