John Carter: Medzi dvoma svetmi

Když jsem před cca 25 až 400 lety četl v Ábíčku komiks o Johnu Carterovi, prošel jsem (naštěstí jen) duševní proměnou a pro dalších pár století se ze mě stal vášnivý fanda sci-fi (což poté ještě umocnila četba tvorby Julese Vernea, Raye Bradburyho a několika úžasných sovětských autorů). V té pohnuté socialistické době by mne ani ve snu nenapadlo, že někdy uvidím dokonale zrežírovanou revoluci (že prý "samet" či co), pád berlínské zdi (jen v TV, pochopitelně), Eiffelovku, moře, benátské gondoly, Barcelonu, vyrůstat své vlastní potomky a také komiks Dobrodružství Johna Cartera na filmovém plátně. Budiž, stalo se - vše. Vzhledem k faktu, že Američané už dokázali celuloidně zprznit mnoho skvělých literárních předloh, včetně řady komiksových, jsem k Johnovi přistupoval velmi, velmi obezřetně, nicméně Strach má velké oči. A těma velkýma očima jsem uviděl, že Edgar Rice Burroughs se v hrobě nemusí obracet, protože Andrew Stanton pojal jeho dílo se ctí (i když se předlohy nedržel tak úzkostlivě, jako princezna Dejah Thoris Johna v některých záběrech). Samozřejmě, scénáristé si určitě nedělali čáku na zisk Oscara, příběh je vystavěn jednoduše a přímočaře, ovšem i přes svou ukrutnou délku (skoro jako Harry Potter) mě film nenudil. Do jisté míry to způsobily i výborné triky, stejně jako elegantní oděv Lynn Collins(ové). Na maximum to nevidím, ale jinak jde o hodně milé překvapení (pro mě). Btw. Willem Dafoe po té plastické operaci, kdy mu přidali dvě ruce navíc vypadá fakt cool a drsňácky. Jen škoda té nezdravé barvy pleti a trochu pohublé postavy - mírně mi připomněl mne samého před třemi desítkami let. (09.04.2013)

Takhle by vypadal Avatar, kdyby v něm bylo všechno špatně... Uondané, nezajímavé. Selhává to už od samého počátku - tomu světu se nedá věřit! Co teprve postavám v něm a co teprve tomu, co ty postavy dělají. (+ další selhání 3D formátu. Dává nám jen vyblitou šeď barev a minimální efekt. Scorsese nastavil laťku vysoko...) (06.03.2012)

Meziplanetární zklamání s perfektními triky a necharismatickým hlavním hrdinou./// Složení: Hvězdné války (souboj v aréně, město Tharků, ošklivý pes – spolehlivý kamarád á la Jar Jar Binks), Avatar (proměna hlavní postavy), Kovbojové a vetřelci (skaliska, krajina), Princ z Persie (kostýmy a provokování ústřední dvojice), Dobytelé ztracené archy (chrám), Matai Shang vypadá jako Ori Hvězdné brány, omšelost světa nápadně připomíná Dunu... Stanton bere, kde může./// Carter je o třídu lepší než Souboj Titánů a to nejen díky velmi kvalitním trikům. Není však vůbec zábavný, po většinu stopáže je atmosféra filmu naprosto vážná, pár vtipů na konci to nespraví. Snímek ani nebaví svou tupostí, nelogičností (té je tam snesitelné množství) nebo macho stylem – zkrátka promrhaný potenciál. Kitsch není ani sexy gay jako Gyllenhaal v Princi z Persie ani drsný barbar jako Momoa v Conanovi, jen takový průměrný skákající zajíc, co jde o svatební noci radši na vycházku s čoklem.../// Plusem je Giacchinova dravá hudba, herecký talent a krása Collinsové, věrohodné triky. 3D není špatné, ovšem opět zbytečné – žádné průlety, vzrušující souboje.. zkrátka nic, kde byl efekt našel své uplatnění. Krom toho, že opět obraz velmi ztmavuje, což se docela nehodí, vzhledem k tomu, že se ve filmu často vyskytuje zářící modré světlo. Střih je chaotický, takže souboje jsou nepřehledné. Zmateně je sestřihán i začátek filmu, v němž nám Stanton během pár minut nabídne hned tři časové roviny (později přibude hlavní čtvrtá - Barsoom). Na konci je nám vše vysvětleno jak blbečkům. Mytologie žádná, schopnosti Cartera nevyjasněné a podivně se měnící (slaboch, za kterého bojuje holka, jindy zase zakladatel kompostu právě zabitými obludami). [Kino, 3D v originálním znění] (06.03.2012)

Suverénní pokořitel většiny Hvězdných válek, na první pohled možná naivní, při hlubším zkoumání ale vlastně velmi vyzrálý, nedětský a v dávkování informací rafinovaný a nepolopatický. Stylizace a řemeslné kvality dávají vzniknout momentům, které bych rozhodně čekal jinde, než v rodinném fantasy od Disneyho, práce s roztomilými motivy a jejich následné zvážnění, stejně jako užívání brutality, to všechno zde šlape jako po másle. Jediná možná objektivní výtka, totiž nedostatek emocí se stává obláčkem páry v momentě, kdy se John Carter vrhá doprostřed armády emzáků a kosí jednoho za druhým spolu s prostřihy na pohřbívání vlastní ženy a zatloukání jejího kříže... Pixar jede, i jako hranej... (09.03.2012)

No jo, fantasy! Pokleslá literatura pro poloopice, které my, sveřepí yntelechtuánové, sledujeme ze svých obláčků pěkně zhora, tak si pojďme hromadně zapohrdat! Fantazie, abstrakce a dětská hravost totiž skončily matce, literární to vědkyni, v konečníku, protože si náš tatík, věhlasný, suchopárný profesor astronomie a filosofie, špatně vyložil zakřivení časoprostoru a některé díry mají holt silnější gravitační pole než jiné. Naštěstí, když byl otec dva měsíce na tom sympóziu socialistické astrofyziky v Bukurešti, přivezl ten osvalený čistič bazénů špatnou kartuš a neměl tím pádem zrovna do čeho píchnout..... A tak tu teď můžeme velkohubě dštít síru na infantilní, hvezdněválečné, avatarovité dunoidy, jež se mohou líbit snad jen totálním zaostalcům, kterým v dětství před spaním četli nějakou slaboduchou Němcovou místo Dostojevského s Tolstým v originále. Prý ale po tomto nechutném, dětinském propadáku dostali u Diznyho rozum a chystají se vizualizovat Shopenhauerovy spisy! Má se to jmenovat Eristická dialektika mezi dvěma světy, scénář píše Béla Tarr a režírovat budou Darren♥ s Larsem♥. Už jen trailer má mít dvě hodiny! Již se tolik těším, až zase opráším slovník cizích slov, dostanu sebestředný slovní průjem a pořádně si zapětkuju. (16.04.2012)