John Carter: Medzi dvoma svetmi

John Carter byl super. Drsný je, že se v Hollywoodu pořád najde nějakej magor, kterýmu nevadí, když do filmu utopí čtvrt miliardy dolarů. Podstatný je, že natočí takovouhle perfektní fantasmagorii, která svým způsobem má hlavu, i patu. Jasný, je tam řada objektivně šílených hloupostí, ale v rámci takového fantasy se tomu dá odpustit. Dlouho jsem neviděl něco takového a neskutečně jsem si to užíval. Taky hlavně proto, že takové filmy mám hrozně rád, ale je jich šíleně málo. Herci byli super, zpracování naprosto perfektní. Co k tomu víc dodat? Snad jen fakt, že bych se rád dočkal pokračování, ale to je asi dost nepravděpodobný. (09.01.2013)

Meziplanetární zklamání s perfektními triky a necharismatickým hlavním hrdinou./// Složení: Hvězdné války (souboj v aréně, město Tharků, ošklivý pes – spolehlivý kamarád á la Jar Jar Binks), Avatar (proměna hlavní postavy), Kovbojové a vetřelci (skaliska, krajina), Princ z Persie (kostýmy a provokování ústřední dvojice), Dobytelé ztracené archy (chrám), Matai Shang vypadá jako Ori Hvězdné brány, omšelost světa nápadně připomíná Dunu... Stanton bere, kde může./// Carter je o třídu lepší než Souboj Titánů a to nejen díky velmi kvalitním trikům. Není však vůbec zábavný, po většinu stopáže je atmosféra filmu naprosto vážná, pár vtipů na konci to nespraví. Snímek ani nebaví svou tupostí, nelogičností (té je tam snesitelné množství) nebo macho stylem – zkrátka promrhaný potenciál. Kitsch není ani sexy gay jako Gyllenhaal v Princi z Persie ani drsný barbar jako Momoa v Conanovi, jen takový průměrný skákající zajíc, co jde o svatební noci radši na vycházku s čoklem.../// Plusem je Giacchinova dravá hudba, herecký talent a krása Collinsové, věrohodné triky. 3D není špatné, ovšem opět zbytečné – žádné průlety, vzrušující souboje.. zkrátka nic, kde byl efekt našel své uplatnění. Krom toho, že opět obraz velmi ztmavuje, což se docela nehodí, vzhledem k tomu, že se ve filmu často vyskytuje zářící modré světlo. Střih je chaotický, takže souboje jsou nepřehledné. Zmateně je sestřihán i začátek filmu, v němž nám Stanton během pár minut nabídne hned tři časové roviny (později přibude hlavní čtvrtá - Barsoom). Na konci je nám vše vysvětleno jak blbečkům. Mytologie žádná, schopnosti Cartera nevyjasněné a podivně se měnící (slaboch, za kterého bojuje holka, jindy zase zakladatel kompostu právě zabitými obludami). [Kino, 3D v originálním znění] (06.03.2012)

V Disney z toho chceli mať druhého Avatara, úprimne povedané James Cameron je vizionársky režisér, ktorý Pandoru stvoril špičkovo, ale u mňa aj tak vyhráva John Carter. Aj napriek tomu že efekty miestami pokrivkávajú, tak zas na niektorých miestach sú maximálne uberkvalitné. Príbeh je pútaví a asi iba po necelej hodinke stratí dych na 10-15 minút. Priznávam, pristihol som sa že som si vravel, to je klišé, to je hrozný patos, no aj vďaka Taylorovi a výbornému záveru som bol uspokojený. Komerčný neúspech je nezaslúžený. Tržby filmu TU! (19.05.2012)

Parádní oddechovka, která ctí výstavbu původních dobrodružných filmů z 50. a 60.let. Současný film se natolik soustřeďuje na obrázky, že v divokém klipovém střihu zapomíná na příběh. S Carterem se vrací romantika napínavých příběhů, hrdina, jenž si musí své místo obhájit, princezna, kterou je třeba vysvobodit, a padouch, jehož je třeba odrovnat. Netřeba hledat chyby a nedostatky (pravda, při záběrech americké krajiny Marsu jsem se kochal a modlil, aby se někde neobjevil zapomenutý turista či nedejbože autobus...), vždyť cíl je přeci jasný - Disney chce především bavit! Napětí, akce, souboje (občas si člověk vzpomněl na StarWars, třeba při honičce na létajících strojích, což beru jako plus), zdařilé triky, co více si přát. Snad mohl být příběh drsnější (Burroughs ho psal pro dospělé), ale to by pak nebyl pro celou rodinu (i když po pravdě, v kině to pro malé děti není). A největší plus pro mne - opráším v knihovně sérii s Carterem a znovu se ponořím do dalších dobrodružství... (24.06.2012)

Vidím, jak Mars září na obloze a zírá otevřeným oknem na můj pracovní stůl. Zdá se mi, že mě volá k sobě, tak jak mě dosud ještě nevolal od oné vzdálené noci hrůzy. Prostory vesmíru pro mě přestávají existovat a zřím před sebou krásnou černovlasou ženu, stojící v zahradě královského paláce - kolem její šíje ovíjí ruce malý hoch a dívá se s ní na vzdálenou planetu Zemi. U jejich nohou sedí obrovské ohavné zvíře se srdcem z ryzího zlata. Věřím pevně, že oni čekají na mne, a cosi mi v nitru našeptává, že se s nimi opět brzy shledám. - - - Kéž by v adaptaci následujcího dílu Burroughsovy ságy bylo více okamžiků podobným těmto... (09.03.2012)