Darca

V postapokalyptickém Kvítečkově (později potracení viz Neználek, normalizační vize reálného komunismu Nikolaje Nosova) už zase něco smrdí. Smrdí to Divergentními Hladovými hrami. „A kurva,“ říkal jsem si po prvních deseti minutách. Co jsem si říkal při závěrečných titulcích, raději reprodukovat nebudu, protože bych si strašně zkazil pracně budovaný imič prudérního katolíka, o němž je všeobecně známo, že v životě neřekl sprosté slovo. Další plagiátorská grafomanská kráva tentokráte myslela ve svém literárním patogenu i na holky s koulema, a tak v tomto předmenstruačním postapu nehledá svou identitu a lásku až za hrob další předčasně dospělá, náležitě přechytřelá a uvědomělá čtrnáctiletá pizda, ale inovativně je hlavní hrdinkou fešácky nagelovaný hošík s odulými rtíky, vášnivě z plátna pomrkávající po generačně spřízněných pohlavních nevyhraněncích, co se měli problém najít v Hangrgejs. Tam však, na rozdíl od téhle nudné a logicky naprosto zpotvořené pičoviny, byl alespoň jakýs takýs náznak bezkrevné akce, když si Katnys sem tam hrábla do toulce. Zde se ten náš ťutín akorát tak učí sáňkovat a poznávat barvičky, na závěr si udělá príma procházku s nesmírně iritujícím uřvaným miminem, během níž defloruje nějakou aristotelovskou bariéru, pročež zhatí nekalé plány zlé předsedkyně Ústředního výboru komunistické strany Postkataklyzmatova, neboť po jeho výletě všichni náhle prozřou. Opravdu nechápu, proč do téhle žumpy skočil i můj milovaný Džef Mosty. Leda snad, aby by ho stará kolena nadrobil do té obstarožní pissatelky, gerontoprasák jeden. Takže, jediné, co se nedá tomuto audiovizuálnímu hlenu upřít, je jeho výstižný název. Po tomhle má člověk opravdu nutkání okamžitě darovat pár životně důležitých orgánů jen proto, aby už to nikdy nemusel vidět znovu! (02.10.2014)

V úvode sa dozvedáme, že ľuďom boli kvôli spoločenskému úpadku jedného dňa zmazané spomienky, aby sa mohlo začať nanovo a "lepšie". Do toho sa príde hlavný hrdina divákom pochváliť, čo všetko v tomto novom svete nepozná a nezažil. Ako by mu teda napadlo o tom rozprávať či uvažovať, to sa už od neho nedozvieme. Odpoveď je ale jasná: chyba scenáristov (alebo autora predlohy, neviem, takéto veci nečítam). Takže film trvá asi minútu a pol, a už pôsobí ako nelogická blbosť. Má však ešte kopu času, aby to napravil. No stane sa opak. Podobné nedostatky znovu a znovu bijú do očí, a pôvodné rozčarovanie potvrdzujú, každých pár minút. Až si uvedomíte, že ten utopistický fašizmus, ktorý opisuje, je len prostriedok na vysvetlenie, ktoré hodnoty sú správne, skutočné a nenahraditeľné. Ako napríklad láska. To tu ešte nebolo, že? No videli ste už niečo tak patetické a infantilné? Nie, radšej nechcem počuť odpoveď. (07.10.2014)

Tak to byl hodně dobrej film. Miluju tyhle sci-fi filmy. A v jako každém jiném sci-fi snímku, i tenhle se odehrával v budoucnosti. A zase tvůrci přišli s něčím novým, tentokráte lidé neznají barvy, neznají city, emoce, neznají historii lidstva. Jediný kdo to všechno zná je Dárce. Opravdu se mi to velice líbilo, ale na pět hvězdiček tomu přeci jen něco chybělo, ale 4 si ode mě určitě Dárce zaslouží. A přišlo mi to takové, že by to mohlo mít i pokračování, ale co jsem koukal, tak i knížka je pouze jedna, žádné pokračování není, to je myslím škoda. ... Tak nakonec jsem se dočetl, že autorka knihy Lois Lowry napsala ještě další 3 pokračování, tak třeba i natočí ten druhý díl :) (22.04.2016)

Tentokrát se mi optimismus nevyplatil.Těšila jsem se na Bridgese, ten by přece zachránil i Stmívání! Ovšem tuhle postapo modrou lagunu okořenil dárce jen podivně mumlavým projevem příjemce špatně padnoucí zubní protézy. Zbylí aktéři mě již silně nudili, ačkoli Meryl Streepové nemůžu upřít zajímavý look hodný hlavní role v Kladivu na čarodějnice. Zápletka s povinnou denní dávkou antidepresiv tlumící občanům plnokrevné prožívání života byla vlastně to jediné, na čem se v příběhu dal stavět děj, ale způsob jak je do života vracet se nepovedl tak, jak jsem doufala. Jednu hvězdu uděluji za survival mimino, které v závěru k mému úžasu přežilo putování přes sedmery hory, pouště a řeky, sněhové vánice a bio zátěž trojku jen s jednou lahví nutrilonu. Přivázat ho k sedlu, vyhraje letošní Velkou pardubickou. (03.10.2014)

Začneme od konce. Pár holek už mi říkalo, jak je vytáčel prý typicky mužský postelový finiš ve stylu "wow, to bylo něco! Tak čau." A já se přitom smál pod vous, protože to zaprvé byla pozvánka pro mě a zadruhé jsem si myslel, že tyhle odpaly se týkají jen baseballistů a žen, které si neumí vybrat toho pravého. Omyl, řekl Dárce, a uťal skvěle rozjetý příběh, jakoby mu došel dech. Velká škoda, protože už jenom díky nápaditému vedení a přítomnosti Jeffa s Meryl měl Dárce vážně na rozdávání. K těm dvěma - souhlasím, že hráli o poznání vyšší ligu než ostatní, ono ale kdyby zrovna takoví kanóni jako Jeff a rekordmanka v počtu oscarových nominací nepřehráli bandu smrkáčů, bylo by asi něco v nepořádku. Proměna světa na jedničku, muzika libová, největší bohatství je ale samozřejmě v myšlence. Však to je taky důvod, proč se povznáším nad kvapík v cílové rovince; ono i v osobním životě bývá po takovém spěšném rozloučení mnohdy opakované a nadšené další. (Wellington, NZ) (27.11.2014)