Bitkári

Never back down je prošpikovaný strašným množstvím klišé, stupidních keců a vším co je obvykle spojený s filmem, kde hlavní postava přechazí na novou školu, ale tady na tom fakt nesejde, protože příběh je neuvěřitelně svižnej, zábavnej a do toho parádní rvačky, bitky, mlácení a to všechno ve skvělým a zajímavě natočeným zpracování od normálních mlátiček, až po skvělý kung-fu komba + konečnej parádní duel a to všechno v celým filmu podporovaný fakt úžasně chytlavým a vytuněným soundtrackem. Samozřejmě příběhově to je fakt naprosto typická tuctovka, akorát okořeněná bitkama, ale tak neskutečně zábavná, že sem nebyl moc daleko abych tomu dal 5*, snad jen ta délka by mohla být menší, ale zároveň nemůžu říct, že bych se byť jen na malou chvilku nudil, to v žádným případě, jen by to bylo asi víc přímočařejší a efektivnější. (28.07.2008)

Never Back Down poměrně zdatně klame tělem. A vrací diváky o nějakých patnáct dvacet let zpátky, i když nezapomíná, že pro současné diváctvo musí být dostatečně cool (ostatně všichni si všechno jak stádo natáčí na mobil). Mladí zazobaní Američané holt vzhlížejí k osmdesátkovým arénovkám, tak proč si jednu neuplácat? Tvůrci se se svým výplachem inspirovali u pana Miyagiho, který před lety učil své čapí skoky, a představují Jakea (naštvaného fotbalistu – utkání amerického fotbalu se asi musí vždycky hrát za deště, jinak to snad ani nejde), kterak se s matkou a mladším bratrem (talentovaným tenistou) přestěhoval do Orlanda. Nastupuje do nové školy, seznámí se sličnou blondýnou a dostane nakládačku. Pana Miyagiho vystřídá obrovitý Djimon Hounsou, který má svá pravidla a nějakou tu jizvičku na srdíčku, stejně jako chápavá dívčí-nová přítelkyně, která se taky furt stěhuje. I Jake má své bolístky (tragické úmrtí otce), stejně jako hlavní vyvolávač rvaček, jenže tyhle rodinné/vztahové kudrlinky jen natahují jinak dost jalový děj, který vyvrcholí procitnutím (zase ty americké hodnoty) a gladiátorským nebem. Výsledek ale překvapivě nenudí. I když jakoby seděl na dvou židlích – třeba jako matka, která má se synem poměrně chladný vztah, a nakonec mu bojůvky posvětí, třeba jako kamarád, který namísto, aby pomohl, vytáhne mobil a natáčí bijce, nebo třeba hlavní záporák, který je vlastně docela fajn chlapík. Divácká spokojenost může být nicméně vděčná za pečlivou choreografii, slušného záporáka, tréninkové koláže a hlavně už zmiňovaného Djimona Hounsoua. PS: Hlavní hrdina vypadá jako mladá kopie Toma Cruise!! (14.04.2013)

Karate Kid + Rocky 3 / MTV = poctivá teenage řezanice na jedno použití. Nic víc, nic míň. Hezké ksichtíky doprovází primitivní beaty, holčiny nosí sexy přiléhavé oblečení a souboje mají překvapivě říz. Navíc je vážně sympatické, že měli tvůrci odvahu přijít s alespoň náznakem jakési choreografie a neomezili se na pouhé "mlácení do pytle". Tím totiž Never Back Down povýšili o několik stupínků výš a vyvážili příšerně neoriginální duševní traumata hlavního hrdiny a celé jeho rodiny. A Djimon Hounsou je prostě borec. (07.07.2008)

Člověk až někdy žasne jak se může stokrát viděný "karate kit" příběh uchytit v moderní době, ale tady se to doopravdy povedlo. Pomineme veškeré klišé o outsiderovi, kterého trénuje moudrý učitel, aby nakonec společně zvítězili tak, že mladší nakope prdel soupeři a starší pro změnu vyřeší své rodinné problémy. Je to neskutečně okaté, do očí bijící, nicméně akce je velmi zajímavá a herecky opět strhující Djimon Hounsou - tenhle člověk má tak neskutečně syrové, explicitní herectví až se tají dech. Ukázal to v Gladiátorovi, v Diamantu a teď to dokazuje znova a doslova na minimu prostoru. Hlavně kvůli němu se tohle dá přežít, i když nálepka "no brain" je samozřejmostí. (04.11.2008)

Mám ráda sportovní dramata. Hlavně když hlavními aktéry jsou vypracovaní hezounci a ještě víc, když se to týká bojového sportu :o) Na tyhle filmy mám pak jiný metr. Za prvé hodnotím podle záporáka, čím je arogantní, tím lépe. Za druhé trénink klaďase, kdy se z nuly stane hrdinou. Za třetí věrohodnost bitek! Takže záporák byl neuvěřitelně slizkej! Tréninky naprostá pecka a bitky jak u nás v aréně!! K tomu připočtěte úžasnej soundtrack, pár dalších sympatických herců a kupodivu dobrý (ač klišovitý) scénář. Čím víc na ten film koukám, tím víc mě baví! (04.09.2013)