New York, milujem ťa

Míň povídek, míň nápadů a o dost méně lásky. Jak napsal jeden ze zámořských kritiků, New Yorku, miluji tě by mělo mít dodatek "ale jen jako kamaráda". A já bych ještě přidal "kterého stačí vidět jednou za deset let na třídním srazu". Druhý mozaikovitý zářez nejenže postrádá výraznější tempo (Natalie Portman by za kameru vážně lézt neměla), nýbrž i vizuální a obsahovou pestrost, kterých jsem si tolik vážil u láskou prošpikované Paříže. Zapomeňte na skrze čas plujícího Tykwera, srdíčko hladícího Chadhu, přestylizovaného Nataliho a další tvůrce čtyři roky starého skvostu. New Yorku vládnou uspávající monotónnost, bezzubé pointy a obrázky z výprodeje. Když druhou nejlepší povídku natočí Brett Ratner, je holt něco špatně. (13.01.2010)

Vitajte v New Yorku. V meste, ktoré nikdy nespí a ktoré neustále ničia či už teroristi alebo Roland Emmerich. V meste, ktoré je využívané ako miesto naivných románikov a konšpiračných trilerov. Mesto o ktorom ste si mysleli, že ho poznáte. New York milujem ťa, je film o ľudoch. Iste máme tu pár vysoko kvalitných záberov, na mrakodrapy a taxíky a chinatown, ale medzi týmto všetkým chodia obyčajný ľudia. A každý z nich nám vďaka elite režisérov rozpovie svoj neobyčajný príbeh. Každý príbeh, je zvláštnym spôsobom prepojení a komplexný, úsmevný aj smutný a hlavne uveriteľný aj keď pri Ratnerovi som musel privrieť troška oko, ale roztomilé to bolo to hej. Za najslabšiu poviedku považujem práve tú od Natalie Portman. Okrem tejto jedinej výtky sa jedná o rôznorodú mozaiku osudov a lások v šestranom podaní, ktoré rovnako ako Pariž milujem ťa, pohladí dušu, a prinúti vás stráviť hodinku aj pol v meste, o ktorom ste si možno mysleli že nemá svoje čaro. verte mi má. aj keď také svoje vlastné. špecifické. (25.01.2010)

Za 15 melónov sa točia poriadne filmy. A nie 5 minútové videoklipy (ešte keby), ktoré sú len preto také, aké sú, aby film Paris, I love you - mal svoju americkú verziu. A to samozrejme na 300%. Pár pekne napísaných dialógov (spisovaťel balí nevedomky šlapku, prechádzka starého manželského páriku), ale toť asi všetko, čo ma nenudilo. PS: škoda zneužitia elitnej hereckej gardy pre neadekvátne kvalitný projekt) (30.03.2010)

Jak už to tak u filmů, jež jsou mozaikou mnoha malých příběhů, a na nichž se režijně podílelo mnoho tvůrců, bývá, každý divák si tu najde části, které se mu budou líbit a které naopak bude považovat za zbytečné. Hodnotit ale podobný typ filmů jako celek zkrátka nelze a nezbývá než konstatovat, že New Yorku, miluji Tě za zhlédnutí stojí, alespoň kvůli těm několika povedeným částem. (05.02.2010)

Prve dve poviedky som nejak nevedel nasadnut na to NY metro, ale potom som ten "one way ticket" konecne zasunul do spravneho otvoru a na vlne roznych nalad sa nechal spolahlivo prepravit az do zaverecnej stanice. Na spoznavacom zajazde mestom, ktore osobne nebudem mat asi nikdy potrebu navstivit mi doslo, ze onen pribeh poznavania cudzincov na ulici i vdaka fajciarskym intermezzam sa da krasne obratit aj spatne k filmu a jeho vypovedi, nie ani tak o ludoch ako o meste samotnom. Ano, jeho dejiny su pisane hlavne osudmi milionov, ktori kracali a denne kracaju ich ulicami, ale dokopy tvoria onen krasny celok difuzne pospletany jednotlivymi dielikmi ako napr. odzbrojujuco dojemny a v opare osudovosti zapecatany smutok Julie Christie a Shiu, alebo az tekutost priezracneho pohladu v ociach Shu Qi tak krasne vyjadrujuce bolavu pulznost mesta, ktore nidky nespi, kde v pominutelnosti okamihov je mozne zbadat prchavu velkost i bolestne vravoranie. NY, I love you je iny ako jeho europske dvojca od Seiny, uz len z prosteho dovodu, ze obidve velkomesta maju inu historiu a vdaka tomu i sucasnost. A mam mozno stastie, ze hoc vyznanie Parizu mi bolo o nieco blizsie, vedel som sa potesit aj s jeho americkym protipolom. (23.01.2010)