New York, milujem ťa

Slepenec mnoha příěhů, některé spolu souvisejí, některé mají podobnou pointu, pár jich je zajímavých, sem tam se dočkáte i nějakého vtípku. Ale jako celek na mě dýchá nuda a zbytečnost. Ať už s těma šaškárnama se zástupem hvězd přestanou. # [viděno: monitor, 5.1] # příběh 5 | hudba 4 | humor 2 | akce 0 | napětí 1 | pustil bych is znovu 4 (23.06.2012)

Minule to bylo Paříž, tentokrát je to New York. A mě to oslovila ještě více než minulá povídková verze. Přitom se toho zas tolik nezměnilo. Opět tu máme několik krátkých povídek v námi známém městě, kouzlo a poetika města je opět převedana výborně a každý si tady najde tu svojí srdcovku. Jsou tu povídky smutné, scénaristicky velmi hravé, vtipné, jedna nabita sexuálním napětím a taky poetické. Jenom nějaká vizuální bomba, jako byla ta v Paříži mi tu chybí. Jenže díky tomu, že některé příběhy nebo postavy vidíme v průběhu celého filmu to celé drží mnohem lépe po hromadě a má to mnohem větší spád. Díky pomalejšímu tempu jsem se u Paříže často i docela nudil, tady ovšem ne. Navíc se tady nevyskytuje povídka, která by mi přišla vyloženě slabá a nebo by mě nudila. Což se mi u povídkových filmů taky často nestává. New York ve mně zanechal velké emoce a chuť někdy ho navštívit, tedy ne že bych ji předtím neměl. Mě by jenom zajímalo, jakým městem nás režiséři ohromí příště. (25.01.2010)

Vzhledem k tomu, že jsem Paříži dala tři hvězdičky, tak opravdu nevím, jak s tím naložit teď. Mezi filmy je podle mě zhruba dvojstupňový rozdíl, ale na jednu to zase není, takže dvě. Tentokrát jsem si po většinu času říkala, co asi mě podle tvůrců mělo na jednotlivých segmentech zaujmout. Ten s tím puberťákem v Central parku mi přišel v celkovém kontextu jako pěst na oko, jiné zase vypadaly, že by potřebovaly delší stopáž, aby se dokázaly správně rozležet. A jiné by se přede mnou zase nerozležely, i kdyby na to měly tři hodiny a fungl nové kanape. Nejvíc mě zaujala překrásně malířsky komponovaná rozprávka Shekhara Kapura a potom extempore Ethana Hawkea. Dál se mi ještě líbil úsek o malíři, ale to hlavně proto, že se mi líbila ta malba. Jinak nic, prošumí, vyprchá, ve mně nezůstane. (23.06.2010)

V "Paříži" bylo možná o maličko víc zajímavých povídek, ve výsledku je to ale podobná spíše nepěkná mozaika poskládaná z velkých a zvučných jmen, jmen, která možná přehlučela samotný hlas snímku. I když, dokud to ještě nevydaly naše renomované distributorské společnosti, lze na solidní angličtině solidně procvičit slovní zásobu. Po dabingu bych se tedy nepídil. (08.02.2010)

Z povídkové antologie New Yorku miluji, tě! na Vás možná nedýchne ta specifická, zvláštní atmosféra a kouzlo jaké v sobě má Paříži, miluji tě, ale i tak se vedle ní může směle postavit a obstát více, než dobře. Hvězdně obsazená mozaika lidských příběhů, které se navzájem prolínají, dokáže vykouzlit úsměv na tváři, pobavit i chytnout za srdce. Tady snad vůbec poprvé jsem viděla Haydena Christensena, jak dokázal projevit něco jako skutečné hraní:) Jeho krátká scéna s Andy Garciou mě dostala. Those stares...:) Nejvíce mě pobavil vtipný segment s Elli Walachem, smích zaručen. Jako kdybych slyšela rozhovory důchodců ze sousedství:) Za srdce mě nejvíce chytla povídka se Shiou a Julie Christie, dojala mě až k slzám. Shia je mimořádný, ty jeho oči... dokáže jimi vyprávět a neplatí to jen v tomto filmu. Má v nich všechno to, na co se slova nezmůžou. It really touches my soul. Jak zmiňoval kdosi na YouTube: "His eyes are so sad, I don't know how you can play something like this..." Nejvíc to zase dokázal okecat Ethan Hawke a nejlepší pointa je skryta ve vztahu mezi Robin Wright a Chrisem Cooperem. Hezká, příjemná romantická podívaná, která dokáže vyvolat emoce, navodí správnou, melancholickou náladu, aniž by přitom jakkoliv tlačila na pilu. (03.04.2016)