To je vražda, povedalo portské (S03E02)

Starý dobrý Columbo. Opět, jako vždy zajímavá zápletka, nicméně zde, narozdíl od jiných dílů mi bylo hlavního záporáka celkem líto, protože to nebyl ten typický vrah. Samozřejmě nemohlo chybět pár vtipných scének a dokonalé rozuzlení. A navíc s trošku dojemným a "charakterním" závěrem, kdy možná i Columbovi bylo toho pána líto, protože to nebyl ten klasický chladnokrevný vrah. Celkově opět skvělý Columbo! Howgh! (26.04.2009)

,,Mám dojem, že svoboda je velmi relativní.“ V tomto díle zafungovala výborná chemie mezi vrahem a Colombem, že jsem měl ke konci pocit, že jsou skoro přátelé. A tento oddychový scénář mi přišel k chuti. Vraha jsem tentokrát docela chápal a trochu mu i fandil, byl to totiž sympaťák. Závěrečné odhalení mě překvapilo i potěšilo zároveň. Prostě jednoznačně nadprůměrný díl. (12.01.2015)

První díl Columba. je to vysoce kvalitní, vtipné, napínavé a velmi neamerické. Má to dobrý příběh, skvělého detektiva (Colombo je opravdu velmi dobrej detektiv). Colombo se mi líbil. A ještě jedna věc... Peter Falk. Tohle je klasika detektivnách seriálů a to naprostá. A vždy se mi líbil i český dabing a poručíkovy schopnosti... 80%. (29.03.2013)

Vynikající díl, zcela jistě jeden z nejlepších. Columbův protivník je - jako téměř vždy - vzdělaný, kultivovaný, poměrně bohatý, který vraždou de facto pouze chrání svůj životní styl. Donald Pleasence coby Adrian Carsini je naprosto úžasný, tentokrát má dokonce snad více prostoru než sám Peter Falk (rozhodně ku prospěchu epizody). Závěrečné scény jsou znamenité, Carsiniho povzdech: "Ona i ta svoboda je někdy velmi relativní," je dokonalý. Pro mě jeden z absolutních vrcholů celé série. (13.06.2015)

Trefa do čierneho, keďže tá tradičná detektívna manikúra šla stranou. Prvé stretnutie vyšetrovateľ-páchateľ príde na rad až okolo 40-tej minúty, z vraždy, ktorá nebola rozhodne plánovaná. Donald Pleasance a jeho rola objavila nové možnosti prezentácie Columbovho mena a nastolila hneď niekoľko scenáristických postupov, čím sa to nepísané tabu dostalo na povrch. Ako vždy sa podsunú Columbovi nejaké tie nepriame dôkazy, ale treba povedať, že z jeho miestami až malilinkej nemohúcnosti musel siahať, až na prvý pohľad, k nefalšovanej iracionalite. I vyvrcholenie nepatrilo k tým, kedy by si páchateľa vyslovene vychutnával, celé to pôsobilo ako dáka komorná jazzová atmosféra po vypnutí hudobného zvuku. Rozhodne, zapamätateľné v tom dobrom slova zmysle. (19.06.2015)