Dokonalý únik

David Twohy neustále posílá do světa zaručené informace o novém Riddickovi a aby si vydělal na jeho rozpočet, rozhodl se natočit Pláž pro další generace. Film splňuje všechny současná kritéria náctiletého diváka. Místní fauna vypadá nádherně, do hlavních rolí byly obsazeni slavní herci, snímek nenudí a pointa je opravdu nečekaná (ne však dech beroucí). Skrze Twohyho dílo se dá dokonale uniknout z šedé reality našeho světa, ale víckrát tuto cestu absolvovat nemusím. (03.11.2009)

Jak píše mnoho ostatních, tak kvůli závěrečné dvacetiminutovce stojí film za vidění. Ale jinak se jedná u průměrné dílo s takovými nedostatky, jako jsou předvídatelné situace a hlavně pár nelogických věcí ve scénáři. A právě tohleto lhaní divákovi přímo do očí mi nejvíce vadilo. Sice existuje pár skvělých filmů, kde je divák veden za nos, ale pak to hezkým způsobem vysvětlí. V tomto filmu se ale vedou za nos i samotné postavy filmu a tím matou všechny okolo. Možná je to těma drogama... Každej zfetovanej plácá blbosti. (18.10.2009)

Režisér se očividně několik dnů před započetím projektu, ze kterého se nakonec vyklubal Dokonalý únik rozhodl, že vezme nabroušenou sekyru, se kterou se ohání Timothy Olyphant, a snímek přesně v půlce rozetne. Vznikly tak dvě poloviny průměrného thrilleru: prvních čtyřicet minut je nudná slátanina o procházení se Hawaí, které připomíná Modrou lagunu, občas s nějakou zajímavější scénkou (sledování vetřelců, překonávání srázu). Jenže i tak je to hrozná nuda, a kdybych zběsile nechroustal pop-corn, snad bych v sále i usnul. Pak se ale stane něco zvláštního, a druhá polovina dává konečně vzpomenout na to, že Twohy je ten, co natočil bezvadnou Černočernou tmu. Nefalšované akční peklo prezentované divákovi jako napínavý thriller plný klipovitých záběrů se po černobílem flashbacku (ne nadarmo je ve filmu zmiňován snímek Natural Born Killers) vyvalí z plátna, a já si konečně až do závěrečných titulků říkám: jo, na tohle jsem přesně šel. Verdikt: prvních 49 minut jedna hvězda, zbylých 49 pět hvězd. Zprůměrovat si to umí každý. (14.12.2009)

Vynikající hra s divákem, kterou scénáristé v závěru přeměnili v ještě lepší podvod na diváka. David N. Twohy opět dokazuje, že umí dávkovat béčkové nápady a klišé s notnou dávkou nadhledu a výsledný produkt působí velmi sympaticky až dokonale. Dost mu pomáhají i herci, kteří se tentokrát sešli ve vynikajícím složení. Démonický Olyphant, s dlouhými vlasy konečně půvabná Milla Jovovich, netypický Zahn a málo známá Kiele Sanchez. Musím se přiznat, že na Twohym nahozený naviják jsem se chytil hned na začátku a užil si všechno to vytahování z vody, létání vzduchem, bolest způsobenou propíchnutým hrdlem až do slastného závěru, kdy mě autor sám dokonale vykuchal na své lodi a smál se přitom stejně jako já. Kdyby Twohy točil více filmů, možná by si brzy zase vydělal na toho posledního Riddicka... (05.11.2009)

Horor? Kdo to sem proboha napsal? Film disponuje jednou lekavou scénu a to když po skončení vyprávění dosti morbidní historky nečekaně spadne větev. Film na začátku rozdává karty, kdy je možné hádat kdo že je ta vraždící dvojice antihrdinů, jako první tady máme krajně nesympatického bývalého kriminálníká s ne o moc příjemnější družkou. Druhou dvojici představuje sympaťák a bývalý válečný veterán co se vyzná v divočině a který vlastní kovovou destičku v hlavě a jako poslední dvě hlavní postavičky novomanželé, kteří si jedou užít na Hawai líbánky. A nakonec se konal neskutečný zvrat, který se tvůrcům povedl, následuje boj o holé přežití. Jak jsou karty rozdány nám prozradí černobílý flashback. Hodně dobře povedený thriller s krásným prostředím. (13.11.2009)