Rollerky

Poctivý „osmdesátkový“ chick-flick. Z hlediska feministické filmové teorie musejí dámy u tohoto filmu chrochtat blahem, i když ani zde se na režijní sesli debutující Drew Barrymore nevyhnula vyobrazování ženského charakteru jakožto atrakce, což je vzhledem k hereckému obsazení (Zoe Bell, Kristen Wiig a Ari Graynor) zase potěšující pro nás muže. Ovšem ta ženská postava není POUZE atrakcí (podívanou), nýbrž jasně (a poněkud šablonovitě) vykresleným charakterem s motivacemi, jehož charakteristické rysy se neskrývají za jistou mytizaci (viz. femme fatale ve filmu-noir). Karta se tentokrát obrátila a hybatelem děje je žena, která směřuje k určitému cíli, kdežto kvantitativně oslabení muži jsou vykresleni buď jako vytoužený ideál (partner-muzikant), komická figurka (kouč „rollerek“) nebo kmet (otec hrdinky). A světe div se, já se u tohohle veskrze holčičího filmu více než dobře bavil, za což vděčím především svižné režii Drew, která zvládá jak akční sekvence z bruslařských utkání, tak i intimnější scény, které zavání teen romantikou. Scénář je prošpikovaný vtipnými momenty, občas zahraje na dramatičtější notu a i když je prolezlý ohranými klišé a tak trochu připomíná Karate Kida na bruslích (či spíš jeho humornou obnož), tentokrát mi to vůbec nevadilo a upřímně jsem si tuhle příjemnou a hlavně vkusnou komedii vychutnal. 80% (30.01.2010)

Super zabavna blbinka, ktera me bavila fakt od zacatku do konce. Samozrejme dojde i na nejaky ty vaznejsi, udobrovaci, ubreceny momenty, ale nastesti jich neni moc a vetsinou tu jde opravdu jen o to brusleni, coz je sice hrozna kravina, ale ty zavody proste dokazou strhnout, ze by tem holkam clovek i fandil. Dalsi klad filmu je perfektne vybrana hudba, ktera skvele ozivuje uz tak sviznej film. Navic prijemny herecky obsazeni, krome tradicne fajn Page potesi i Harden, ktera si to po tom, co me kurevsky srala v Mlze, u me trochu vylepsila. Drew tu je takova hodne v pozadi, vetsinou prilitne, nekoho sereze a uz je pryc, proste je videt, ze se spis zamerila na tu rezii a jako reziserka neni vubec spatna a prijemne prekvapila. Pak bych jeste zminil Daniela Sterna, furt jsem si rikal, co to je za srandovniho sasulu a on je to pritom starej dobrej Marv ze Sam doma. Proste hodne prijemna a svizna oddechovka a pro me mily prekvapeni. (09.01.2010)

Čekal jsem Juno na kolečkách a dostal jsem umírněnou Vybíjenou pro holky co mají rády retro indie filmy. Což by samo o sobě nemuselo tolik vadit... ale mě to prostě moc nezaujalo. Ne když se hlavní postavy každou chvíli ohání vzletnými proslovy o revoltě proti systému a zažitým pořádkům, touze po markantní změně svých životů, přičemž se za podpory jinak slušné režie snaží tvářit jako strašně hluboké charaktery... ale zároveň jim scénář předepisuje ukázkovou plochost a jednoduchost, ve které je jasně vidět jak zoufale normální, obyčejné a nezajímavé jsou. Ellen Page je tu NEUVĚŘITELNĚ CUTE... ale s tím se spokojí a o nic víc se nesnaží, což mě osobně velice mrzí, protože ji jinak žeru už od Hard Candy. Nejen pseudoretro stylizací se ten film evidentně snaží zařadit do bouřlivých sedmdesétých let, ale přitom je ve svém důsledku a vyznění zoufale konzervativní. A když mě navíc nebral ani ten divný "sport" co předvádí... 6/10 (btw scéna v bazénu je za čistě subjektivních 10/10 :)) (14.01.2010)

Není divu, že Drew Barrymore je bisexuální. Téměř všechno s výjímkou Donnieho Darka (díky za něj, Drew!), do čeho za posledních jedenáct let vložila své peníze, nějak souvisí se seriálem Charlieho andílci, kde zářila Farrah Fawcett. A ta má určité schopnosti, které nám byly předvedeny (v jinak špatných) Runaways od Florie Sigismondi. Farrah byla v jednom díle Andílků hvězdou stejného dívčího show na kolečkových bruslích, jaké sledujeme ve Vyfič. Nevím, zda Drew v nějakém interview inspiraci Andílky zmiňovala, ale já jsem byl v dětství úplně stejný fanda toho seriálu jako Barrymorovic holka, takže vím své. Ten díl byl nezapomenutelný, a myslím, že kdyby ho nebylo, nebylo by ani Vyfič. Jinak je to docela špatný a zároveň milý film, což může jít dohromady. Zajímavé a hodně matoucí je určovat dobu, v níž se Vyfič odehrává. Zpočátku vás nejspíš ani nenapadne, že by to nebyla 70. léta, později už to není tak úplně jasné a nakonec, když se postavy začnou bavit o webových stránkách, je zmatení úspěšně dovršeno. To byl ale nejspíš jen jakýsi Drewin postmodernistický záměr. Stejně jako Runaways, je to vlastně o tom, jak si holčičky hrajou. Holčičky jsou jakoby zlobivé, ale říká se, že kdo si hraje, nezlobí. A tak nakonec působí i oba ty filmy. Neškodně. Jen Vyfič se točí kolem trochu jiných kultů. Kdyby byly scény z bruslařské show (závodů/zápasů) trochu efektnější (snaha určitě byla, ale možná to nešlo - kdo ví) možná bych zvýšil i hodnocení. V případě obou zmiňovaných holčičích filmů mohu hovořit o vysokém potenciálu, který v mých očích nedošel zdárných výsledků. Mimochodem, po dlouhé době jsem zase viděl Tuesday Knight, zapomenutou zpěvačku a herečku z 80. let, která na sebe kdysi vzala neutáhnutelné břímě náhrady za Patriciu Arquette v sérii A Nightmare on Elm Street (a k čtvrtému pokračování také nazpívala písničku). Možná se pletu, ale s Drew Barrymore bych si docela rozuměl. (15.01.2011)

Aneb jak Juno potkala Charlieho andílky, párkrát se s nimi projela na bruslích a poznala, že ti zlí nejsou rodiče, ale rozevlátí muzikanti. Až na bruslařské destruction derby se nic nového pod sluncem nekoná, ale Drew Barrymore ví, jak dávkovat tempo, pohlídá si naháněčky na okruhu a ani ten humor není úplně blbý. A uteče to strašně rychle. Vlastně tak moc, že budete mít pocit, jako by promítač zapnul dvojnásobnou rychlost. 7/10 (10.12.2009)