Madam Tutli-Putli

Vskutku ponurý, depresivní a mnohoznačný kraťas, který se dostal na listinu oscarových aspirantů, si mě učaroval svou prazvláštní animací. Animátoři kladli nejvíce důraz na oči a zbytek nechali nehybný, což vypadalo skvěle. Pak stačilo zasadit děj do temného vlaku a na světě byl obstojný animák, jehož pointu jsem možná nepochopil, ale o to přece vždy nejde. (31.12.2010)

Madame Tutli-Putli je divná, ustrašená, má odstup. Ale její oči jsou nádherně zanimovány a hned si vás jimi získá celá postava. Nevěřila bych, že animovaný film může být tak strašidelný. Ano, pár už jsem jich viděla, ale tenhle byl zvlášť. Připomínalo mi to jednu epizodu Akt X, která se odehrává ve vlaku, kde tajně pitvají mimozemšťany a Scullyová je v ohrožení. Tady to bylo podobné, cítíte s hlavní postavou a zavíráte oči, protože nechcete vidět, co se stane. Konec sice trošku ubírá na dojmu, protože byl takový nijaký, ale i tak je to moc fajn film! (15.06.2013)

+4* animačně a loutkově precizně zpracovaný příběh o cestě ... jen si zkuste přijít sami na -to- KAM ;-) Sice mi všechny asociace a symbolika nebyla jasná ani po třetím shédnutí, ale atmosféra je tam dostatečně dusivá a budu zkoušet hledat dál. Proto jsou mé 4* zasloužené. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 3 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: X (3*MAX) ] (11.06.2013)

Rozmýšlela jsem se mezi pěti nebo čtyřmi hvězdičkami. Nakonec tomu dám lepší čtverku. Shlédla jsem tento krátkometrážní snímek jedním, ale za to velmi bolavým dechem. Je to tak depresivní. Je to houba nasáklá beznadějí, zoufalstvím a zkažeností. Po celou dobu, co jsem to sledovala mi vůbec nebylo dobře. To by taky myslím účel. Film byl tak hluboký a neuvěřitelné propracovaný. Nejvíc na mě udělaly dojem oči všech cestujících. Byly tak reálné, až to bylo neuvěřitelné. Tohle se opravdu povedlo. (09.10.2012)

Algoritmus YouTube mi začal nabízet depresivní a myšlenkově podobné kanadské animované filmy. Asi jsem se na nějaký cíleně podíval a on se rozhodl, že mi bude nabízet další a další. Všechny jsou podobně depresivní a mají jakýsi nepopsatelně stejný myšlenkový základ. Začínám věřit, že je taková celá kanadská animovaná tvorba. Připadá mi, že i na animátory platí to, co říkal Hemingway o amerických spisovatelích v New Yorku „Spisovatelé by měli pracovat o samotě, navzájem se neovlivňovat a stýkat se spolu, až když svoje dílo dokončí, ani potom ne příliš často. Jinak se z nich stanou žížaly v láhvi, které se pokoušejí čerpat poznání i potravu ze svého vzájemného styku a ze své láhve. Ta láhev má někdy charakter umělecký, někdy ekonomický, někdy ekonomicko-náboženský. Ale jakmile se jednou v láhvi octnou, tak už tam zůstanou. Když nejsou v láhvi, cítí se osamoceni. Mají strach stát sami se svými názory.“ Tolik Hemingway v „Zelených pahorcích afrických“. Možná opravdu existuje podobná láhev, ve které se stýkají kanadští animátoři, nebo mi jen takovou láhev vytvořil algoritmus YouTube z několika podobných tvůrců. Nevím. Ještě krátký postřeh k tomuto filmu. Oči a obličeje loutek vypadají jako by to byli živí herci, ale s nalepenými protetiky, aby vypadali, že mají nějaké kožní choroby. Je to až hororově děsivé. Zvláště vyděšený pohled madam Tutli-Putli je až neuvěřitelně živý. Chvílemi jsem byl skálopevně přesvědčen, že to jsou skutečné živé oči. - Teď jsem si přečetl recenzi uživatele Kobitch, kde říká, že ty oči byly loutce opravdu přidány od živé herečky. Uf! To jsem si oddechl, už jsem si myslel, že loutky reálně ožívají. (09.04.2024)