Generation Kill

Seriál se rozjíždí pomalu a skoro celý poslední díl je natahovaný. Všechno mezitím je ale pravé válečné peklo. Ne v tom smyslu, že kolem hrdinů sviští v jednom kuse kulky, spíš naopak. Akce jsou nárazové a naše vojenská parta se jenom málokdy ocitne v první řadě. Čas si krátí tím, že se trumfují v hláškování a sem tam někoho sejmou. Sami jsou ale často beze spánku a o hladu a zčásti vidí, že civilové a děti se jim do mušky dostanou ne vždy náhodou. Zkrátka se snaží přežít v tom válečném bordelu. Jsou to hovada, ale po společně stráveném čase se je naučíte trochu chápat. Kupodivu se ale ani na chvíli neocitnete na jejich straně. "Díky, vojáku. Díky, že mě necháte projít po mé silnici v mé vlastní zemi." (01.11.2009)

Vojnových filmov/seriálov zobrazujúcich vojnové konfliky novoveku je veľa. 50% z nich sa ale venuje 2. svetovej vojne a iba niekoľko málo zabrdne do najnovších (posledných 15 rokov) konfliktov. A tie sú potom často diametrálne odlišné od “druhosvetovojnových“ či “rákosnickych”. Odlišných z dôvodu, že aj moderné konflikty a spôsob ich vedenia sú iné. Vojna v Iraku trvala 28 dní a vyžiadala si na americkej strane 3993 obetí (iba na porovnanie v druhej svetovej vojne stratili Američania vyše 400 000 vojakov). Iračania svojím počtom, výcvikom a tobôž výstrojom (aj keď v GK mariňáci z 1. prieskumnej na tom tiež neboli zasa až o tak dobre, keďže aj vychytávky na svoje humvee si museli objednávať cez e-bay:)) nesiahali Američanom ani po členky. Kto čaká, že bude GK niečo na spôsob Band of brothers môže byť sklamaný. Akcie je v seriáli málo a keď dôjde k bojom sú rýchle a s jasným výsledkom. Vojaci teda poväčšinou nebojujú, ale kecajú o “veľkých pravdách“ (napr. že keď muž pozerá porno nechce tam vidieť tvár duda, ktorý babu nakladá), hláškujú, serú na prenosných šerbľoch (často aj za extrémnych podmienok), masturbujú, strachujú sa o život J. Lo a inými spôsobmi zabíjajú voľný čas. Vrámci plnenia povinnosti jazdia Irakom, obdivujú jeho krásy, spoznávajú jeho milých obyvateľov a šíria demokraciu. Kde obdivovaním sa myslí “kobercové” obstreľovanie miest plných civilistov, spoznávaním ľudí strieľanie do každého Iračana (vrátane civilistov), lebo v istom okruhu od cieľa misie je považovaný za nepriateľa každý a šírením demokracie denné zisťovanie potrieb civilistov v oslobodenom Bagdade no večerné stiahnutie sa do táboru, zatiaľ čo okolo dochádza k vybavovaniu účtov medzi obyvateľstvom. Kritiku vedenia konfliktu v Iraku najlepšie vyjadrí posledných 5 minút filmu kde si 1. prieskumná za doprovodu The man comes around od Johnyho Casha púšťa zábery z celého víťazného ťaženia. Pozerať video až do konca zvládne iba najjednoduchší chlapec roty Trombley... Na záver môj obľúbený dialóg v ktorom traja vojaci “predabovávajú” rozhovor ich veliaceho s Iračanci. K nemu dojde po tom, ako amíci nechali zhodiť xy ton bômb naprázdno, lebo si pomýlili svetlá dedinky vzdialenej 40 km s približujúcou vojenskou kolónou nepriateľa vo vzdialenosti 15 km. Veliaci sa potom s irackým prekladateľom snaží dodatočne nájsť nejaký vrak ktorý by mohli dopraviť na miesto bombardovania a ospravedlniť tak jeho použitie. VOJACI- Vole, co si myslíš že si říkaj? VELIACI- Promiň, Meeshi. Řekni tomuto muži, že přicházíme jako přátele. PREKLADATEĽ IRAČANOVI- Vole, mùj velký americký přitel tady s tebou pořádně vyjebe, jestli nám neukážes nějaké vybuchlé tanky. ARABÁČ- Habadabada? Daba daba. PREKLADATEĽ- Vole, tihle Iráčané milujou fakt, že jsme tady. Kurevsky milujou svobodu a myslí si, že ty firebally minulou noc byly kurevsky vychytaný, vole. Vy američané jste zabili mnoho písku. Ten písek, byl VELICE zlý. (27.04.2009)

Perfektní válečný seriál z prostředí irácké války, kterou rozpoutala Bushova diktatura s tou jeho pohádkou o ZHN. Seriál, který se nesnaží nijak moralizovat o hrůzách války nebo jejich dopadech. Jen předkládá svůj pohled na věc, drsně, bez servítků a válečného patosu, za to docela věrohodně. A teď tu o Afghánistánu... (11.11.2011)

Od Generation Kill nesmíte očekávat velkolepé válečné drama ve stylu Bratrstva neohrožených, či The Pacific, ale ironický, téměř dokumentární pohled na dnešní způsob válčení, který ve skutečnosti nepotřebuje perfektně vycvičená komanda, která stojí miliony dolarů, ale přesto jsou mariňáci posíláni do boje po desetitisících. I když jim nehrozí tak velké nebezpečí smrti, tak se na nich i přesto projeví syndrom války, který je psychicky sžírá. Seriál je proto založen především na postavách a jejich rozdílných charakterech. (24.06.2011)

I slyšel jsem hlas z prostředku těch čtyř zvířat, a on praví: "Pojď, a viz." I pohleděl jsem, a aj, kůň plavý, a toho, kterýž seděl na něm, jméno bylo Smrt, a peklo šlo za ním. Narodil jsem se 10.11. 1775 v kráteru po bombě. Moje máma byla M-16 a táta byl ďábel. Každá chvíle mého života je hrozbou při život váš. Žeru ostnatej drát, chčiju napalm a na 300 metrů ustřelím mouše prdel. Jezdím po světě a hledám antiamerikanismus a všude s sebou nesu lásku k mámě, chevroletu, baseballu a koláči s jabkama. Jsem pěšák. Jsem špinavej, hnusnej, smradlavej, zpocenej, zavšivenej, překrásnej synáček děvky, co zahání vlky od dveří už 225 let. Jsem námořní pěšák Spojených států. Vypadáme jako vojáci, mluvíme jako námořníci a z obou máme to nejhorší. Ukradli jsme orla letectvu, lano armádě a kotvu námořnictvu a v sedmý den, kdy bůh odpočíval, jsme prorazili jeho perimetr a od tý doby šéfujeme všemu. Ve dne válečník, v noci milenec, občas taky kořala. Mariňák od boha. Semper fidelis. (16.03.2014)