Rozorvané objatia

----- "Filmy se musí dokončit, i kdyby to mělo být poslepu." ----- Vášnivý i melancholický příběh zaslepené lásky a zničující žárlivosti. O muži, který musel pohřbít své jméno, aby dokázal dál žít ... a o zradě, která přinášela trvalou bolest. Příběh jako vystřižený z podřadné telenovely, ale zpracovaný s mistrovstvím, které ho povyšuje na umělecké dílo. (21.05.2012)

Rozervaná objetí jsou kvalitním barevným snímkem, který vzdává hold španělské kinematografii. Bylo zajímavé sledovat, jak se vyvijí vztah mezi hlavní herečkou a režisérem. Jak už je u Pedra zvykem i zde uvidíte gay románek a vysvětlení všech problému se opět vysvětluje tím, že se děj přesune do minulosti. To mám na jeho filmech nejraději, protože můžete sledovat život ve španělsku, jak v současné době, tak i v minulosti a můžete díky tomu porovnávat rozdíly, jak v kultůře, tak v chování lidí. (31.12.2011)

Snímek ROZERVANÁ OBJETÍ jsem viděl poprvé před 5 lety na 44. MFF KV v krásném prostředí kinosálu v Grandhotelu Pupp, a velmi se mi tehdy líbil - jistě to bylo báječnou letní atmosférou i mou tehdejší intenzivní náklonností k Almodóvarově filmové tvorbě. Tomuto filmu se totiž rozhodně nedá upřít, že je nádherně barevný, vášnivý i plný emocí, jak je ostatně u mistra zvykem. Žel, po druhém zhlédnutí po letech jdu s původním hodnocením o jednu hvězdu dolů, protože mi ten film nově přišel až příliš melodramatický a dějově nepravděpodobný. Má oblíbená Penélope Cruz je samozřejmě úžasná a Lluís Homar i José Luis Gómez jí sekundují více než vydatně, ale nevím, prostě už to nebylo ono jako tenkrát ve Varech, a přišlo mi, že tenhle film je nekonečný a že jeho dvě hodiny trvají ve skutečnost celou věčnost. A kdo ví, možná jsem se skrz tisíce filmů prokoukal už do fáze, kdy mě Almodóvar nebere. A to je ještě ta lepší varianta - horší možností je, že mě pomalu přestává bavit koukat na nové filmy úplně. No nic, pořád se nemůžu ubránit dojmu, že to nejlepší na tomhle filmu je jeho prvních 5 minut, v nichž hlavní postava svede náhodnou dívku, která ho převedla přes cestu a doprovodila domů - dodnes si pamatuji to nadšení, jímž tento skvostný úvod zapůsobil na celý kinosál, okouzlený tou chutí do života, která z toho sálala. To byl i důvod, proč jsem měl chuť si tento film pustit po letech znovu - žel kouzlo se již neopakovalo, přesto stále považuji 4 hvězdy za adekvátní hodnocení tohoto velmi suverénně natočeného filmu. (10.03.2014)

Tenhle Almodóvarův film není jako ty ostatní, dalo by se říct, že je "normálnější" a tím pádem i méně "almodóvarovský", ale to je jen zdání. Divák zvyklý na Almodóvarovy filmy prostě cosi očekává, ale Pedro najednou jako by ubral plyn a vůbec to není na škodu. Prostý námět, žádné extravagance, pohoda a příjemný pocit ze sledování filmu. Tenhle kousek mě vyloženě potěšil. (05.02.2012)

Emocionálně nesourodé a typicky španělsky neurvalé, plné vášně. Někdy je to fajn, především když Almodóvar jde ven z interierových záběrů a plynule je překlápí na ty barvité, naložené exter. celky plné výtečně sladěných barev a polovičatých vět. Říkáte si, že ta atmosféra je vyjmečná a má to i hlavu a patu, jenomže pak přijde další střih a tuna dialogů, z čehož půlka je tu úplně zbytečně. Opakuje se to, co vždycky. Moc se mluví a málo jedná. Penelope jediná mluvit ani nemusí a pořád bude na jedničku s hvězdičkou. (23.09.2014)