Rozorvané objatia

Možná bych si Rozervaná objetí tolik neužil, kdybych pár dní předtím neviděl Ženy na pokraji nervového zhroucení. Fakt se mi zamlouvá způsob, jakým Almodovar začlenil tuhle svojí starou komedii (aniž by z ní použil jediný skutečný záběr) do svojí novinky. Hodně se mi líbily i další vizuální i jiný žertíky, ve kterých si sofistikovaně utahuje ze sitkomů a telenovel a televize vůbec (to ostatně dělal i v Ženách na pokraji nervového zhroucení). Závěr je absolutním vrcholem celýho filmu a patří k tomu nejzábavnějšímu, co jsem letos v kině viděl (je ale asi opravdu nutný vidět zmíněnej Pedrův starší film, aby si to člověk užil naplno). Každopádně si myslím, že síla tohohle filmu je dost jinde, než síla Almodovarových nejslavnějších snímků z posledních patnácti let, takže pokud od něj budete chtít to samý, co vám daly předchozí filmy, zklame vás. Rozervaná objetí jsou hlavně poctou klasický filmařině na jedný straně, a s nadhledem natočenou parodií na romantický filmy i televizní zábavu na straně druhý... a tuhle kombinaci já rád. (09.10.2009)

Kamera? Dokonalá. Herci? Úžasní. Scénář? Komplikovaný. Zápletka? Nic moc. Celkový výsledek? Monstrózně dokonalá nuda, co prošumí. Film, který je jiný tak moc, až je těžké docenit jeho kvality. Ale nebudu plácat do větru. Docela se u toho člověk nudí. Vyberte si jakýkoliv jiný Almodóvarův film a budete spokojenější... (31.01.2010)

Zajímavý a poutavý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách, kterému jako vždy vévodí éterická Penélope. Děj se pozvolna rozjíždí, až graduje k určitému vyvrcholení, pak je jen trochu zbytečně nastavován. Kdyby Almodóvár Rozervaná objetí zkrátil o dvacet minut, dostala by svižnější nádech. Přesto jsem moc rád, že jsem je zhlédnul. (28.05.2009)

Velmi dobře zpracovaný film o nešťastné lásce, žárlivosti, zradě a o tajemstvích zdánlivě zapomenutých. Almodóvar zasadil tento příběh do třech časových linií ve kterých bylo poměrně jednoduché se orientovat, což bývá u jiných filmů někdy problém. Nádherná vztahová záležitost, kde vyčnívá role přesvědčivě zahraného Harryho, či Matea v podání Lluíse Homara. A pochopitelně Almodóvar moc dobře ví, proč obsadil opět Penélope Cruz do role Leny, které ta role opravdu sedla jak na míru šitá. Dalším plusem byl soundtrack Alberta Iglesiase a mně se navíc moc líbila písnička Werewolf od mojí oblíbenkyně Cat Power. (13.09.2012)

Pedro Almodóvar a jeho vlastní pocta filmařině. Melodrama o krásné herečce a režisérovi je vyprávěno poněkud komplikovaně, ale my diváci bychom od Almodóvara vlastně nechtěli žádnou klasickou telenovelu. Plusové body za krásnou Penélope Cruz, která ve španělských filmech může i hrát (v amerických se pouze vystavuje), a za filmařsky nepříliš využívané krásy ostrova Lanzarote. (21.10.2012)