Nestyda

Povídky o manželství a sexu jsou kniha takřka geniální. I proto to měl Nestyda od začátku prohrané, ale vyšel ze souboje s očekáváním relativně se ctí. Souvislý příběh totiž musel být přítomen, ale určitě měl být bližší Oskarovi. Zuzanino počínání totiž působí silně rozpačitě, tuctově a bohužel bez pointy. Na scenáristickém papíře to mohlo být od Viewegha slibnější, takhle dost dobře nechápu, proč jsem měl tu či onu unavenou linii sledovat. Nejsilnější momenty samozřejmě přijdou, když se objeví replika z povídky, jeden oblíbený příběh se propojí s jiným a překvapivě právě připsaná Nora je parádní vůdčí linkou. Zkrátka všechno alespoň zdánlivě funguje, ale na příliš mnoha místech jsem jasně cítil, že chybí něco navíc, o proměnlivosti nálad předlohy na několika řádcích ani nemluvě. A Hřebejk sice naštěstí definitivně zahodil dřívější masku spasitele české kinematografie, kterou si tak nepochopitelně přivlastnil, ale měl by se zamyslet nad svým šansonově-melancholickým syndromem. Ta vzájemná podobnost předkládaných hudebních prostředí už je alarmující. (09.11.2009)

Po katastrofálním Medvídkovi mi Hřebejk konečně naservíroval něco chutného. Z herců vysloveně nevyčnívá nikdo, všichni jsou vynikající - Vášáryová možná trošku překonala zbytek ansámblu, ale jinak Macháček, Liška i všichni ostatní hrají to, co od nich čekáme. Příběh sice není z extrovních, ale 'hlody' těchto typických českých antihrdinů pobaví. (08.06.2009)

Pamatuju si, že byly doby, kdy byl Hřebejk jednou z mála záruk kvalitní filmové zábavy v Čechách. Bohužel tyto časy skončili už v dobách "Musíme si pomáhat" po kterých se začal čím dál tím častěji vydávat do současnosti a řešit převážně rodinné problémy několika postav. "Nestyda", který se z jeho filmů asi nejvíce podobá "Medvídkovi" řeší opět rodinné záležitosti a Hřebejk má k ruce partu lidí se kterými se setkával ve svých předchozích filmech. Nemohu filmu upřít dobré herecké výkony ale já se i přes krátkou stopáž opravdu nudil z nezáživného příběhu a minima vtipných scén. Možná to je ze života ale pěkně nudnýho. (04.04.2010)

Chudák korytnačka, chudák kapr. Ale tak to dopadne, když Hřebejk točí dva filmy během jednoho roku a chce tak trumfnout sebestředného Mistra Viewegha (naprosto zbytečně vystupuje hned v prvním obraze), který se snaží rok co rok vydávat nové a nové knihy. Příběh z cyklu Povídky o manželství a sexu je ještě z těch povedenějších, ale celkově spolupráce Hřebejk - Viewegh není ani ryba, ani rak. Trochu k smíchu (převažují jednodušší vtípky), víc k pláči (Karel Gott). Škoda, že scénář víc nerozvinul vztah Oskara a Nory. (03.04.2010)

NOC PLNÁ FILMŮ. NESTYDA je z vieweghovských adaptací posledních let (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU) jednoznačně nejlepší, protože všechny jejich zápory tlumí do přijatelné míry: od knižních dialogů, odporu k ženám až po scénkovitost, v nichž dvě scény spojuje jedna rozehraná a následně vypointovaná anekdota. Hřebejk se dovede obklopit profesiálním týmem, jenž z převážně televizně vypadajících snímků distribuovaných omylem v našich kinech udělá skutečně kinofilm. Platí to především pro kameru pracující dobře s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem i více plány najednou a hudbu, která přechází z té, jež je součástí filmového fikčního světa, do té, která její součástí není (zde až za hranicí manýry, kdy se jako v KRÁSCE V NESNÁZÍCH film o ničem "prohudbuje" až k závěru + repetitivnost hudebních motivů je otravná). Jenže rezignace o snahu cokoliv vypovědět, "prostě" jen obrousit hrany a naservírovat bezproblémový, o nic se nesnažící a nic neříkající produkt, je rezignací tvůrčí, filmařskou a nakonec i diváckou. Závěrečný synekdochický obraz, v němž mrtvý kapr obživne a přendán z kádě do kalné vody plave dál, se tak dá brát i jako glosa celé Hřebejkovy tvorby. (21.10.2008)