Chceš ma, chcem ťa

Pri romantických komédiach sa s prvoplánovosťou nutne počíta, dokonca aj farebne-gýčový záver v balóne beriem ako parodickú vec, ktorú so všetkou súdnosťou možno prijať len v cukríkových záveroch romantických komédií. Katherine sa mi v komediálnej pozícii začína páčiť čím ďalej tým viac, tentokrát som prijala aj Gerarda Butlera. Dvojici to sedí, na doťahovačkách so sexuálnym podtextom som sa schuti uchechtávala. Ako celok neskutočne milá a pohodová záležitosť. (27.09.2010)

Katherine září a Gerard si užívá každou svou šťavnatou repliku, ale celá studiová zápletka, pitomé vedlejší postavy a vlastně i to peprné komentování pravdy mi přišly jako zrada proti tomu, co jsem po trailerech čekal a měl jsem co dělat, abych film v tu dobu neodepsal. Paradox je, že ve chvíli, kdy se ubere z plynu, dvojsmysly zmizí a romantika zařadí nejvyšší rychlost, jsem zcela roztál a díky hereckému dramatickému umu hlavní dvojice si poslední půlhodinu i neuvěřitelně užil. Vzhledem k vyšším očekáváním a zarážející nevyrovnanosti jednotlivých scén ale převládá zklamání. (22.10.2009)

Robert "Legally Blonde a šmitec" Luketic se ani tentokrát nepřekonal. Pokud jsem u PS: I Love You měl problém s jeho chladnou vykalkulovaností na efekt, tak u Ugly Truth jsem naprosto znechucen záplavou triviálních rádobygagů stojících na jednak mně nepochopitelném, druhak zde ještě hustofrajerskoklátičskopozérsky přepáleném, charismatu Gerarda Butlera a půvabech Katherine Heigl. Nic víc to opravdu netáhne. Jakýkoliv náznak originálna je s železnou pravidelností přebit návratem k osvědčeným šablonám, které dělají z celého "ideového pozadí" filmu trhací kalendář a zbavují ho jakékoliv elementární dějové logiky - to vše proto, že "to tak přece musí být, protože lidi to tak chtějí". Ugly Truth je jednak identifikátorem tohohle omylu, ale především skrze něj podávanou výpovědí o kvalitách současné scénáristiky na poli romantických komedií - o to víc je potřeba cenit si těch skutečně dobrých. Shrnu-li to, je tato na první pohled přitažlivá věc čistě o tom, jak si upjatá trapka hledá mládence, s čímž jí pomůže nesnesitelný "mačo grande" kolega - moderátor relace na téma "chlapi jsou sexem posedlá zvěř, a vy to tak vlastně taky chcete" - aby se velmi překvapivě ukázalo, že on vlastně takový není, a ona zase nechce to, co si myslela že chce, ale jeho (ačkoliv on vlastně pod tou slupkou je takový jako vždycky chtěla, ehm...). Že to má asi stejně smyslu jako český název? No, to má. A to si ještě počkejte na závěrečnou scénu, která je opravdu z jiného světa, ať už je ten váš jakýkoliv.... Tohle je prostě stejná liga jako Leap Year, tudíž UŽ NIKDY VÍC. 50% (04.06.2012)

V průběhu filmu jsem se modlil, aby režisér měl koule na to, aby nám nenaservíroval ten milionkrát omletý hollywoodský konec. Nevím, jestli to způsobilo to, že jsem ateista, nebo to, že jsem se nemodlil dostatečně, každopádně nevyšlo to. Z tak slibného námětu, z tak slibně rozjeté komedie, která mohla být konečně jiná, než ty kvanta před ní, se nakonec stala úplně průměrná rutina. Je štěstí pro film, že je tady Butler, jinak bych šel ještě níž (protože jsem si uvědomil, že nemám rád Heigl. Jo, je sexy, ale nesedí mi a IMHO neumí hrát). Bohužel, jak moc jsem nechtěl, abych tyhle slova napsal, tak je musím napsat… Chceš mě, chci tě je další tuctová komedie, která mi v hlavě zůstane o něco déle hlavně kvůli pár scénám (večeře) a právě kvůli tomu potenciálu. Je zajímavé, jak se ze slibných 70 % za nějakých 15 minut stane sotva 60 %… P. S. Aniž bych o tom tušil, tak právě tímto filmem jsem uzavřel filmy od Luketica do roku 2009. Zajímavé… :-) (03.06.2010)

Nevím čím to je, ale většinou když celý sál mlčí, já se nemůžu přestat smát. Mělo to několik sice hodně slabých a trapných míst, ale dokážu ocenit filmy, které si nehrají na víc, než čím jsou...a mají nakonec i přidanou hodnotu. K mému velkému překvapení jsem se výborně bavila, což v žánru konverzační romantické komedie už léta není samozřejmostí. (28.10.2009)