Pán Nikto

Nedivím se, že van Dormael jiný film v takhle rozsáhlém měřítku nenatočil a nenatočí. I přes filozofický a vůbec myšlenkový pokus o přesah všehomíra je jeho pomník naplněný osobitou a intimně nekonečnou silou vlastních radostí i smutků. Autor musí mít odžito v obou variantách, protože už jsem dlouho neviděl takové množství nosných a děj i náladu pokaždé o řádný kus posouvajících shledání, objetí, loučení či prozření. Nejde o dokonalé dílo, nejde ani o dílo všeobjímající, na to je jeho délka, tím spíš v režisérské verzi, až zbytečně sahající tam, kde nic nového nenajde. Ale těch elektrizujících spojení na správných místech má takové množství, že stojí za vidění snílkům i cynikům. (04.08.2020)

Bezvěký Cizinec kráčí zářící tmou. Je plná křižovatek, ale neexistují. Vidí vše ač sám ztracený. Je přeci tma. Pálí ho z ní oči. Životy mnohých v pár sekundách času. Protože správné rozhodnutí je pouze to, které neudělá. Je lepší jít životem rozhodnutí prosti? Zavřít se do pokoje a přemýšlet jaké by to bylo. Plést pavučinu vzpomínek. Vzpomínek utkaných z fantazie. Není čas ztrácet čas. Jen ona je ta pravá. Anna. A nebo jiná. Lenka. Nebo jiná? Život se nedá řešit na papíře. Můžeš být kým chceš, ale ne doopravdy. Usměj se, Bezvěký Cizinče. A s tím úsměvem na rtech vzpomínej to, co jsi prožil. Né to, co by jsi prožít mohl. Protože může být pravda, že jediné správné rozhodnutí je to, které neuděláme. Nejhorší ale je, se tímto pravidlem řídit. Připravíte se o svůj život. Ač jeden z mnoha a nejspíše zdaleka né ten nejlepší. Bezpočet vykradaček a artových klišé vem čert. 4,4* http://www.youtube.com/watch?v=uTZQBfSwWZM (13.07.2010)

Na vašich rozhodnutích moc nesejde, stejně si nakonec vrznete s pěknou bábou a chcípnete. Někdy ale jenom chcípnete. Ale to vrátíme, to by se vám nelíbilo. Na druhou stranu je ale rozhodování poměrně důležité, protože když si vrznete s asiatkou, tak si nevrznete s blondýnou. To je dilema - nakonec je každá láska ta pravá a osudová, ale žádná není pravá a osudová. Všechny jsou ale strašně hezké. Smutné. Ale tak to bych ještě snesl, protože to jde vnímat jako určitou lehce výsměšnou opozici k přeslazeným HW kýčům. Dokonce i s těmi legračními dialogy. Finále mi ale říká, že to s tím oponováním nebude tak horké (ne, že by samo o sobě dělalo nějak dobře). Více trpím jiným prvkem, zakomponováním fyziky, ale i jiných věd. Vědu mám rád. Trochu se jí i snažím živit. Nikdo nebude stavět na povrchních analogiích vědeckých poznatků s lidským životem, aniž by mě štval. Chaos je pro mě příliš vznešený, aby se dal poznat ve vaření nějakého Brazilce, šipka času příliš neuchopitelná, abychom ji mohli vnímat jako sílu, co nám helfne překonat smrt a dát pocit vítězství, interpretace kvantové mechaniky skrze paralelní vesmíry poněkud nepotřebná pro pochopení, že některá rozhodnutí mohou zásadně ovlivnit náš život. Snad jen ti pověrčiví holubi nám pěkně ukázali falešnost pocitu, že jsme výhradními pány svého osudu. Narozdíl od většiny fyzikálních objektů jsou totiž vnímajícími živými tvory. Člověk se sice zajímá o fyziku, ale fyzika se nezajímá o něj. Nemá lidský rozměr. Divák by ale řekl, že všechen Vesmír zajímá se o Nikoho. Což česky znamená, že se nezajímá o nikoho. Jestli je ale ten film takhle chytrý, tak jsem blbý. Ale nad ** bych mu ani pak stejně nedal. (25.10.2010)

Mr. Nobody se stůj co stůj snaží vypadat, jako strašně chytrý film. Aby byl tento efekt umocněn, je dokonce prokládán různými vědeckými glosami. Jenomže v závěru si divák uvědomí, že tyto inteligentní sekvence, od kterých by se dalo očekávat vodítko k pochopení filmu jsou jen takovou ozdobou, blyštivou, ale povrchní. Mr. Nobody ke tedy sled mnoha sice souvisejících scén, režisér jim však nedokázal dodat věrohodné pojítko. Film je naštěstí naprosto dokonale zvládnutý po všech technickýh stránkách a i herecky, což je taková líbívá záplata, která ovšem i vzhledem k neúměrné délce filmu nestačí. (24.01.2011)

Je mi líto, ale nejde o nic víc než efektně natočený blábol. Snad jen vzkaz pro ty, kteří tvrdí, že pan král má luxusní šaty zlatem vyšívané a drahokamy zdobené. Pan král je bohužel nahý a jediné, co jen na něm pozoruhodné, jak pyšně svou nahotu vystavuje na odiv a předstírá myšlenkovou hloubku tam, kde je plochý jako list papíru. Faidra to napsala hezky, nasrat, jo nasrat. Já dodávám, ale předtím bolestivě nakopnout... Celkový dojem: do minusu se jít nedá, takže třikrát podtržená nula. (10.06.2014)