Sirota

Já, klasická nehororka jsem podlehla výzvě a dala jsem Orphan, která mně byla navržena s vědomím, že moc nevydržím. Ale já jsem tu zlatou a hodňoučkou dívenku Esther sledovala až do konce i když se přiznávám, že pár momentů jsem viděla se zavřenýma očima, brrr, fuj. Isabelle to ztracené kotě zahrála excelentně i když bych asi po pár situacích začala větřit jako její adoptivní matka, že tu něco nehraje a nedala na flegmatického, laxního taťku, kterému to došlo skoro až na konci. Výborný film, tohle ještě zvládám, dál už bych asi nešla. (04.01.2016)

To byla zase jednou hra na moje nervy, panečku. Přitom to začalo tak nenápadně a poklidně (teda nepočítám-li hned tu první scénu), idylka, hodná chytrá holčička Esther, sympatičtí rodiče i sourozenci, až se mi nechtělo věřit, že se to fakt nějak zkazí. A ono jo! Esther se během půl hodiny promění z docela roztomilé holčiny na mrchu, které byste nejradši vrazili krumpáč mezi oči, a psychoteror může začít. Mimojiné mě na filmu zaujalo, jak se zde vytváří napětí - režisér často a opakovaně budí dojem, že přijde nějaká lekačka / mrazivá scéna / zvrat - a ačkoli to doopravdy splní málokdy, pro udržení a zvětšení divákovy pozornosti to dělá mamutí službu. Na Jaumea Collet-Serrau, jenž má na kontě průměrný House of Wax, je tento vyzrálý psychologický horor takřka neuvěřitelným překvapením a velkým příslibem do budoucna. Horror movie of the year (09.10.2009)

Nejedná se ani tak o napínavý jako spíše emotivní film. Na divákových emocích má velkou zásluhu herecký výkon Isabelle Fuhrman a především chování otce, přece když svou ženskou miluju, tak jí v těhle věcech alespoň trošku věřím, to ať se na mě nikdo nezlobí, ale pokud jde o děti, mají ženský mnohem lepší instinkt, to ví úplně každej čili fotříno tady byl myšlenkově někde na úrovni přišláplý žížaly. (31.01.2011)

Brutální začátek bych rozhodně nepouštěl budoucím maminkám, bylo to trošičku moc i na mě, ale jinak parádní žánrovka. Dokonce jsem uvažoval i o pěti, ale nesedl mi jeden twist na konci (na druhou stranu je tam díky němu jako vždy parádní Karel Roden). Ale jinak co se týče mě... kladívko udeřilo na hlavičku. :) (20.02.2010)

Obrovská slabost pro Veru pro mě byla hlavním lákadlem a pravda, nelitoval jsem. Sympatické obsazení ( hlavní záporačka byla prostě boží :), svižná režie ( ani chvilinka nudy ) a úderná hudba - to vše dotvářelo onu mrazivou, k prasknutí napjatou atmosféru, kterou máme u thrilleru tak rádi. Proč jsem nehodnotil plným počtem ? Ono, když musíte promítání nečekaně přerušit a pustit si poslední ( nejnapínavější ) půlhodinku s 3 - hodinovým spožděním... zkrátka valná většina atmosféry je fuč a Vám zbydou akorát '' oči pro pláč '' :). I tak je to ale čistých 80% a já doufám, že si někdy příště v klidu zhlédnu celou stopáž bez narušení a těch pět tam prostě pošlu. (12.10.2009)